Hledejte v jižních Čechách…

Spolky a klubyMykologický klubAktualityHledejte v jižních Čechách…

Hledejte v jižních Čechách…

Arrhenia lobata – mecháček laločnatý

Vzácná houba rostoucí na minerálně bohatších prameništích a slatiništích. Parazituje na určitých druzích mechů (např. rodů Drepanocladus a Calliergon). Plodnice se objevují už ve druhé polovině jara, rostou však až do podzimu.

Plodnice vyrůstají zpravidla pospolitě. Klobouk vějířovitý, nepravidelně zprohýbaný a laločnatý, krémově šedavý až šedohnědě či naolivověle hnědý, hygrofánní, někdy naznačeně pásovaný, prosvítavě čárkovaný, bokem přirostlý k substrátu. Na spodní straně je síťnatý hymenofor. Třeň není vyvinut. Dužnina chabá, gelatinózní, bez výrazné vůně.

Tento druh je doposud znám z jediné jihočeské lokality, zazemněného rybníčku v okolí Jarošova nad Nežárkou. Při pátrání po jeho dalších místech výskytu je třeba vyhledávat stanoviště se slatinnou vegetací. Užitečná je v tomto ohledu spolupráce s botaniky.

Exidia thuretiana – černorosol bělavý (ČS: CR)

Saprotrof osidlující mrtvé dřevo listnáčů. Plodnice vyrůstají většinou na ležících spadlých větvích a větévkách v počátečních stupních rozpadu. Nejčastěji roste na buku, vyskytuje se však také na dubech, olších, javorech aj. Zřejmě preferuje přírodě blízké porosty. Jeho plodnice se objevují téměř po celý rok kromě období mrazů, zpravidla po vydatných deštích. Nejvíce nálezů je známo z jara.

Tvoří bílé až bělavé, nepříliš vysoké mozkovité povlaky těsně přiléhající k substrátu, v mládí dosti tuhé, téměř voskovité konzistence, později měkce rosolovité.

Tento černorosol je v jižních Čechách znám z přírodě blízkých květnatých bučin na Třeboňsku a Českobudějovicku a z pralesovitých porostů na Šumavě a v Novohradských horách. Mohl by se vyskytovat na dalších podobných lokalitách, ale také v kulturních lesích - v malých enklávách s příznivým mikroklimatem a vhodným substrátem, z nějakého důvodu ušetřených vlivu lesního hospodaření.

Exidiopsis effusa – kluzákovec nejapný

Saprotrof rostoucí na odkorněném, relativně čerstvě odumřelém dřevě listnáčů, především buku, nejčastěji na ležících větvích a větévkách v počátečním stadiu rozpadu. Plodnice se objevují zpravidla od dubna do června. Není příliš vzácný, pro svoji nenápadnost je však přehlížený. Čerstvé plodnice činí povrch větví velmi klouzavým.

Plodnice jsou velmi tenké, za suchého počasí v terénu špatně postřehnutelné, bělavé; za vlhka jsou až 2 mm tlusté, přiléhající k substrátu, rosolovité, se slabým až dosti výrazným růžovofialovým tónem. Často porůstají větve v délce až několika decimetrů.

V jižních Čechách byla tato houba nalezena v bučinách na Třeboňsku a v Novohradských horách. Při příhodném počasí může být objevena na dalších podobných stanovištích.

Je to jedna z hub, s jejichž výskytem je spojován zimní fenomén „ledových vlasů“, podivuhodných útvarů na větvích (viz např.).

Flammulaster ferrugineus – kržatka rezavá

Vzácnější saprotrofní druh kržatky rostoucí na od května do října podzim na zemi či silně zetlelém dřevě listnáčů (často již špatně rozeznatelném od půdy), s oblibou v těsné blízkosti ležících kmenů v pokročilém stupni rozpadu, především v bučinách.

Plodnice celé zbarvené v rezavých či načervenale hnědých tónech (podobně jako např. mnohem hojnější kržatka zimní – Tubaria furfuracea). Klobouk je alespoň na temeni zrnitý či drsný, od okraje dlouze prosvítavě čárkovaný, slabě hygrofánní. Na okraji jsou alespoň v mládí patrné vláknitě vločkaté zbytky vela. Lupeny zpravidla dosti řídké. Třeň s nevýrazným bělavým páskem.

V jižních Čechách byla nalezena v pralesovitých porostech na Šumavě a v Novohradských horách. Další nálezy jsou pravděpodobné zejména v přírodě blízkých lesních porostech, kde není odstraňováno tlející dřevo.

Mycena niveipes – helmovka sněhonohá

Nehojný saprotrofní druh rostoucí na mrtvém tlejícím dřevu listnáčů, zejména jasanů, lísky a olší, především v lužních lesích nižších poloh. Vzácně vystupuje až do hor. Plodnice vyrůstají od dubna do října, nejčastěji ve druhé polovině jara.

Helmovka tvořící dosti velké plodnice (asi jako helmovka tuhonohá – Mycena galericulata). Vyrůstají jednotlivě nebo v hustých skupinkách. Klobouk je šedobělavý až bledě hnědošedý, většinou nápadně prosvítavě čárkovaný. Lupeny bílé až našedle bělavé. Třeň nápadně bílý, nahoře ojíněný, níže jemně vrostle vláknitý. Dužnina má většinou nápadný nitrózní pach, někdy je navíc přítomna také ředkvičková komponenta.

Tato nápadná helmovka byla v jižních Čechách nalezena v oblasti Soběslavských blat a také v okolí rybníků, potoků a řek na Třeboňsku, Jindřichohradecku a Českokrumlovsku. Sporadicky se vyskytuje v přírodě blízkých horských lesích Šumavy a Novohradských hor. Nejpravděpodobnějšími místy dalších nálezů jsou nivy vodotečí s dostatkem vhodného dřevního substrátu.

Monilinia ledi – hlízenka rojovníková

Parazitický druh askomycetu se zajímavou autekologií: pohlavní stadium – stopkaté apothecium – se vytváří na jaře na mumifikovanýchj plodech rojovníku bahenního, nepohlavní stadium tvořící makrokonidie se vyvíjí později v sezoně v podobě nenápadného jemného šedavého povlaku na listech vlochyně. Dvojbytný parazit přísně vázaný na své hostitele, rostliny typické pro oligotrofní rašeliniště.

Apothecia jsou světle hnědá, stopkatá, v dospělosti dosti otevřená, lysá. Vytvářejí se v dubnu a květnu. Jsou nenápadná, velmi snadno přehlédnutelná (stopky bývají ukryté v rašeliníku).

Tato hlízenka byla v jižních Čechách nalezena na několika přechodových rašeliništích v Třeboňské pánvi. Vzhledem k vyhraněné autekologii lze i další nálezy předpokládat pouze na těchto stanovištích.

Hydnotrya michaelis – zemka Michaelova

Druh tvořící ektomykorhizy s jehličnatými dřevinami na kyselých podložích. Plodnice se vyvíjejí pod zemí (s oblibou pod polštáři mechů), jen zřídka vyčuhují nad povrch terénu. Vyrůstají obvykle v hnízdech po několika kusech. Objevují se zpravidla od dubna do června.

Plodnice mají nepravidelně laločnatý tvar, v mládí je na jejich svrchní straně patrný otvůrek. Povrch mladých plodnic je bělavý až krémový, v mládí chloupkatý, později nabíhá do červenohnědé a olysává (nejdéle jsou chloupky patrné v záhybech mezi laloky). Na řezu je plodnice v mládí krémová, v dospělosti nafialovělá. Dutinky, relativně prostorné oproti jiným druhů rodu Hydnotrya, jsou vystlané výtrusorodou vrstvou. Dužnina přestárlých zahnívajících plodnic páchne po česneku

V jižních Čechách byla tato houba doposud nalezena na Táborsku a Vltavotýnsku a to ve smrkové tyčovině, resp. ve vzrostlé jedlině. V podobných porostech na kyselých půdách by se mohla vyskytovat i na jiných místech.

Kuehneromyces lignicola – opeňka jarní (ČS: DD)
 

Ve střední Evropě vzácný druh, navíc v terénu bez bližšího prozkoumání špatně odlišitelný od opeňky měnlivé (Kuehneromyces mutabilis) a čepičatky jehličnanové (Galerina marginata). Má centrum rozšíření v boreálních lesích Evropy a Severní Ameriky. Roste na tlejícím dřevě jehličnanů, výjimečně listnáčů (na pařezech a padlých kmenech), zpravidla v hustých trsech. Plodnice se objevují od dubna do listopadu, nejčastěji ve druhé polovině jara a začátkem léta.

Vzhledem plodnic stojí tento druh někde mezi opeňkou měnlivou a čepičatkou jehličnanovou. Klobouk je silně hygrofánní, zasycháním z dosti tmavě hnědé barvy bledne až do žlutavé, a to od mezikruží kolem středu, takže je často dvoubarvý. Lupeny jsou velmi husté, žlutookrové, široce připojené ke třeni. Třeň pod chabým velovým páskem tmavohnědý, hladký. Dužnina bez nápadné vůně a chuti.

O rozšíření tohoto druhu v jižních Čechách se toho moc neví. Byla několikrát nalezena v pralesovitých porostech Šumavy a Novohradských hor. Další nálezy jsou možné na stanovištích podobného charakteru. V nižších polohách je její výskyt málo pravděpodobný, snad s výjimkou spodních částí zařízlých údolí, kde je častá teplotní inverze.

Pleurotus calyptratus – hlíva čepičkatá (ČS: EN)

Poměrně teplomilný druh hlívy, který se u nás – pravděpodobně v důsledku oteplování klimatu – šíří. V Čechách byl poprvé nalezen v 90. letech 20. století, předtím byl z ČR znám jen z několika lokalit na jižní Moravě. Roste téměř výlučně na topolech, a to jak na živých kmenech, tak na mrtvém dřevě. Plodnice se objevují od dubna do září, nejčastěji ve druhé polovině jara a v časném létě. Vyrůstají zpravidla pospolitě.

Klobouk škeblovitý až nízce kuželovitý, šedohnědý, paprsčitě vláknitý, slizký, na okraji prosvítavě čárkovaný. Lupeny úzké, větvené, v mládí chráněné sliznatým závojem, který zanechává bílé, žloutnoucí útržky na okraji klobouku. Třeň postranní až téměř žádný. Dužnina bílá, vůně nasládlá, medová.

Letos byla tato hlíva poprvé zaznamenána v jižních Čechách – v oblasti Soběslavských blat, a to na padlém kmenu topolu osiky. Lze očekávat její další nálezy, zejména v lužních porostech Třeboňska.

Trichocybe puberula – strmělka opýřená

Druh velmi zajímavý tím, že až do konce 20. století z našeho území nebyl známý, přitom stanoviště, na které je u nás v současnosti vázán a lokality, na kterých se vyskytují, jsou už po desítky let středem zájmu mykologů: roste v přírodě blízkých lesích od nížiny po horský stupeň. Nejčastěji osidluje ležící, silně zetlelé kmeny, plodnice s oblibou rostou v jejich dutinách. Preferuje buk, známé jsou však nálezy i z jiných listnáčů, ze západní Evropy je uváděn i z jehličnanů. Plodnice se objevují od dubna do listopadu. Je možné, že se tento druh u nás stále šíří a jeho lokalit bude přibývat.

Plodnice, obvykle vyrůstající ve skupinách, jsou drobné, tvořené řídce spletenými hyfami. Působí nicotně. Jsou zbarvené v okrově hnědých tónech, někdy s olivovým, jindy s vínově fialovým nádechem. Klobouk, v mládí pokrytý jemnými bělavými chloupky či šupinkami, postupně olysává. Je hygrofánní, s okrajem sotva prosvítavě čárkovaným. Lupeny, šedavě krémové, ± zúženě připojené ke třeni, jsou nízké, dosti řídké, zpravidla poměrně tlusté, místy větvené. Třeň je často mírně excentrický. Dužnina chabá, nevýrazné vůně a chuti.

Po roce 2000 byla tato nepříliš nápadná, ale autekologicky a fenologicky výrazná houba nalezena postupně na řadě lokalit v jižních Čechách – na Českobudějovicku, Třeboňsku, Jindřichohradecku, v Novohradských horách a na Šumavě. Jedná se o přírodě blízké až pralesovité porosty typu květnatých bučin resp. horského smíšeného lesa. Roste tam na dřevu buku. Nejvíce nálezů je z května a června. Může se vyskytovat i na jiných lokalitách s podobnými lesními porosty, např. na Písecku. Také by mohla být nalezena v komplexech kulturních lesů - na mikroklimaticky příhodných a vhodným dřevním substrátem obdařených enklávách mimo dosah lesní techniky, zejména v údolích vodních toků. Tam by mohla osidlovat listnáče charakteristické pro lužní lesy…


K realizaci této stránky svými obrázky hub laskavě přispělii: Jiří Burel (Jihlava), Josef Hlásek (Veselí nad Lužnicí), Jiří Novotný (Libníč), Tomáš Papoušek (Č. Budějovice), Vladimír Pravda (Veselí nad Lužnicí), Pavel Špinar (Tábor), Martina Vašutová (Č. Budějovice) a Lucie Zíbarová (Ústí nad Labem). Jméno autora se zobrazí po najetí kurzoru na snímek.


Kontaktní osoba:
Miroslav Beran
sekce:
Aktuality
Datum zveřejnění:
15.5.2017

Související články

Sdílet na FacebookSdílet na Google+Sdílet na TwitterSdílet na LinkedInPoslat odkaz emailemVytisknout tuto stránku