Právě rostou: srpen 2014

Spolky a klubyMykologický klubAktualityPrávě rostou: srpen 2014

Právě rostou: srpen 2014

Na letošní srpen zřejmě budou řadu let vzpomínat nejen houbaři, ale i mykologové. Vytrvalé srážky přinesly prakticky po celých jižních Čechách nesla s povděkem řada vzácných druhů hub…

Houbaři ocenili především jedlé druhy - ve velkém rostl hřib smrkový (Boletus edulis), hřib kovář (Boletus luridiformis), muchomůrka růžovka (Amanita rubescens), holubinka namodralá (Russula cyanoxantha), holubinka nazelenalá (Russula virescens) nebo holubinka mandlová (Russula vesca). V druhé polovině srpna se přidal hřib hnědý (Imleria badia), ryzec syrovinka (Lactarius volemus), ryzec smrkový (Lactarius deterrimus) nebo ryzec pravý (Lactarius deliciosus). Vlhké léto vyhovovalo celé řadě „babek“, které rostly již v červenci.

holubinka olivová
(Russula olivacea)

hřib smrkový
(Boletus edulis)

ryzec syrovinka
(Lactarius volemus)

Pozor na jedovaté houby

Snad ještě více než jedlým druhům přálo počasí jedovatým a vzácným. Z nejnebezpečnějších bylo možné najít muchomůrku zelenou (Amanita phalloides), kterou houbaři zaměňují za žampiony (které ale nikdy nemají bílé lupeny), holubinky (jejichž třeň postrádá prsten, kalich i vláknitou dužninu) a v dřívějších dobách také za zelánky (těch ale v lesích ubylo a adekvátně tomu ubylo i záměn za ně). Otrava muchomůrkou zelenou se projevuje teprve za 8-16 hodin od konzumace a nejdříve je provázena nevolností a průjmem. Po prvotní fázi následuje zdánlivá úleva, jejíž přecenění stálo řadu otrávených osob život - bez lékařské pomoci totiž jed této houby zasáhne játra, ledviny a v řádu několika dní následuje smrt. Silně jedovaná, ale výrazně méně nebezpečná muchomůrka tygrovaná neboli panterová (Amanita pantherina), rostla na některých stanovištích enormně hojně. To je také jedním z důvodů, pro které zodpovídá za většinu houbových otrav. Nepozorní houbaři ji mohou vzít do košíku při sběru masáků - muchomůrek růžovek, případně muchomůrek šedivek. Všechny tyto tři houby mohou růst dohromady na jednom stanovišti a při sběru je pak nutné kontrolovat každou plodnici: Rozhodující kombinací znaků pro odlišní masáku je růžovění dužniny a svisle rýhovaný prsten. Jedovatá „panterka“ má dužninu barevně neměnnou a prsten hladký. Další nebezpečnou skupinou jsou malé bedly. I ty v současnosti rostou ve velkém. Vyobrazená bedla vlnatá (Lepiota clypeolaria) sice patří k méně jedovaným (v některých starých atlasech byla dokonce uváděná jako jedlá - což s ohledem na lehčí otravy způsobené touto houbou bylo přehodnoceno), ale zastupuje skupinu podobných „bedliček“, ve které nechybějí ani druhy obsahující jedy muchomůrky zelené.

muchomůrka zelená
(Amanita phalloides)

muchomůrka tygrovaná
(Amanita pantherina)

bedla vlnatá
(Lepiota clypeolaria)

I hřiby vám mohou otrávit víkend

Na území České republiky sice nebyla evidována smrtelná otrava, která by nastala prokazatelně v důsledku hřibovité houby, ale přesto není sběr hřibovitých hub zaručenou cestou k eliminaci všech rizik. Nebezpečné jsou především barevné hřiby z okruhu hřibu satanu, které obsahují převážně termolabilní (teplem rozložitelné) jedy. Přesto, že je v literatuře udáváno jako dostačujících 20-40 minut varu, jsou popsány případy, kdy ani takto dlouhá tepelná úprava nestačila a nastala otrava. Ta se obvykle projevuje v řádu hodin po konzumaci houby a provází ji dlouhodobé vysilující zvracení kombinované s průjmem. Otravě barevnými hřiby se přitom lze vyhnout velmi snadno - stačí nesbírat hřiby s šedobílým nebo růžovým kloboukem. Všechny jsou totiž buďto jedovaté, nebo nejedlé (hořké), případně zákonem chráněné. Nejobávanější, ale v jižních Čechách poměrně vzácný, je hřib satan (Boletus satanas). Tedy „pravý“ satan, nikoli hřib žlučník (Tylopilus felleus), hořká, ale neškodná houba jehličnatých lesů, kterou řada houbařů mylně za satan považuje. Satan naproti tomu roste pod listnáči, obvykle v oblastech s vápencem v podloží a zásadně pod listnatými stromy (duby, buky, lísky, lípy). Podobný, ale menší a štíhlejší je hřib nachový (Boletus rhodoxanthus). Působí stejné otravy jako satan, podle některých autorů snad mírně slabší. V jižních Čechách je ale velmi vzácný, je odtud známý jen z teplých nížin pod duby. Třetím ze skupiny je hřib Le Galové (Boletus legaliae). Lze ho najít především na hrázích rybníků, kde roste pod duby. Jedovatý je nejméně, snadno jej ale zaměníte za předešlé druhy. Rozlišování mezi těmito druhy může být složitější, ale z hlediska sběru hub není podstatné. Společnými znaky jsou bílošedý, narůžovělý až růžový klobouk, žlutooranžový až červený třeň krytý síťkou, oranžové až červené póry rourek a středně výrazné modrání dužniny na řezu. Záměna s hřibem kovářem (Boletus luridiformis), které se někteří houbaři obávají, není úplně jednoduchá. Kovář má totiž klobouk zbarvený rezavě až tmavohnědě, nikdy ne špinavě bíle nebo růžovobíle - krom toho jeho dužnina velmi intenzivně modrá.

hřib satan
(Boletus satanas)

hřib nachový
(Boletus rhodoxanthus)

hřib Le Galové
(Boletus legaliae)

Kromě opravdu jedovatých druhů přinášejí houbaři do poradny i tři druhy, ze kterých sice klasická otrava nehrozí, ale lze jimi zkazit pokrm, případně vyvolat lehčí nevolnost. Pokud sbíráte v jehličnatých lesích v horách nebo v podhůří, narazíte nejspíš na hřib kříšť (Caloboletus calopus), který poznáte podle šedobílého kloboučku, žlutých pórů a žluto-červeného síťkou pokrytého třeně. Je výrazně hořký, nepoživatelný. Od kováře jej opět rozlišíte snadno: kovář nemá póry žluté, ale červené a klobouk mívá hnědorezavý, nikoli šedobílý. Sbíráte-li naopak v nížinách pod listnatými stromy, potkáte častěji hřib medotrpký (Caloboletus radicans), který většinou menší houbařské atlasy neznají. S kříštěm je příbuzný, rovněž je hořký a navíc vykazuje nepříjemný nakyslý pach, který se při sušení mění v ještě méně příjemný - močůvkový. Pod listnáči můžete najít i vzácnější hřib plavý (Hemileccinum impolitum). Ten sice není hořký, ale výsledný pokrm obohatí o aroma nemocniční dezinfekce - karbolu. U některých osob požití této houby působí nutkání ke zvracení. Hřib plavý poznáte podle šedookrového klobouku, žlutých rourek a třeně, který není hladký ani krytý síťkou (jako u předešlých druhů), ale drobnými šupinkami podobně jako u kozáků a křemenáčů. Jeho dužnina je žlutá a nemodrá.

hřib kříšť
(Caloboletus calopus)

hřib medotrpký
(Caloboletus radicans)

hřib plavý
(Hemileccinum impolitum)

Rostou i ve městech

Mnoho mykorhizních hub, tedy těch, které jsou vázané na kořeny stromů, žije i v městských parcích, návsích nebo zahradách. Nejčastěji byl k vidění hřib červený (Xerocomellus rubellus), drobná „babka“ s červeně zbarveným kloboukem. Daří se jí pod lipami, duby i břízami. Je jedlá, ale kvalitou nevyniká, podle některých houbařů má natrpklou či nakyslou chuť. Mnohem větších proporcí dorůstá hřib koloděj (Boletus luridus), barevný hřib se zavalitým třeněm, který obvykle kryje červená síťka. V parcích a na návsích se nečastěji objevuje pod lípami a břízami, v jižních Čechách je vzácně pod duby. Je jedlý, ale vyžaduje kvalitní tepelné zpracování a není vhodné jej kombinovat s alkoholem. Třetí ze zajímavých „městských“ hřibů se jmenuje hřib modračka (Cyanoboletus pulverulentus). Ve starších atlasech jej najdete spíš jako hřib lipový, zahradní nebo sadní. Jak starší název napovídá, roste nejčastěji pod lípami, ale objevit se může i pod dubem. Houbaře odrazuje rychlé a výrazné modrání - přesto jde o jedlý a chutný druh. Přestože tyto a další podobné druhy lákají ke konzumaci, je třeba mít na paměti, že houby rostoucí u silnic nebo v parcích, kam lidé chodí venčit psy, není vhodné sbírat pro kuchyňské účely.

hřib červený
(Xerocomellus rubellus)

hřib koloděj
(Boletus luridus)

hřib modračka
(Cyanoboletus pulverulentus)

Kromě mykorhizních druhů se pravidelně po deštích v trávnících dají najít kola nebo pruhy menší lupenaté houby, špičky obecné (Marasmius oreades). Její sběr je vhodný jen pro zkušené houbaře, menších lupenatých hub existuje celá řada a zvlášť v okolí stromů mohou růst vláknice, mezi kterými není nouze na jedovaté druhy.

Ozdoby lesa

Nakonec několik hub, které sice kulinářskými hodnotami nevynikají, za to dokážou potěšit oko.

lakovka ametystová
(Laccaria amethystina)

květnatec Archerův
(Clathrus archeri)

troudnatec pásovaný
(Fomitopsis pinicola)

řasnatka Michelova
(Peziza michelii)

rosolozub huspenitý
(Pseudohydnum gelatinosum)

pavučinec hercynský
(Cortinarius hercynicus)

plesňák zápašný
(Telephora palmata)

hvězdovka trojitá
(Geastrum triplex)

šiškovec černý
(Strobilomyces strobilaceus)

kuřátečko svraskalé
(Clavulina rugosa)

lošákovec pásovaný
(Hydnellum concrescens)

hvězdovka červenavá
(Geastrum rufescens)

Kontaktní osoba:
Mykologický klub
sekce:
Aktuality
Datum zveřejnění:
30.8.2014

Související články

Sdílet na FacebookSdílet na Google+Sdílet na TwitterSdílet na LinkedInPoslat odkaz emailemVytisknout tuto stránku

Kalendář akcí

Nejbližší akce

Nepřehlédněte

Živý betlém v muzeu aktuálně

Živý betlém v muzeu