Holubinky v jižních Čechách

Spolky a klubyMykologický klubFotogalerieHolubinky

Holubinky v jižních Čechách

Holubinka černobílá (Russula albonigra)

Mykorhizní symbiont listnáčů i jehličnanů rostoucí vzácně na širokém spektru podloží. Plodnice po dotyku či na řezu černají bez předchozího červenání. Biomolekulární analýzou bylo zjištěno, že houba rostoucí pod listnáči (foto) je jiným taxonem než houba rostoucí pod jehličnany. Červený seznam: EN.

 
Holubinka černající (Russula nigricans)

Mykorhizní symbiont listnáčů i jehličnanů rostoucí hojně na kyselých až neutrálních půdách. Vytváří mohutné pevné plodnice, které na řezu červenají a následně velmi pomalu šednou až černají. Nápadná silnými řídkými lupeny.

 
Holubinka ostrolupenná (Russula acrifolia)

Mykorhizní symbiont borovice, dubu a buku rostoucí nehojně na alkaličtějších půdách. Dužnina po poškození červená, pak černá, lupeny mají ostře palčivou chuť. Oproti h. hustolisté (R. densifolia) má řidší palčivější lupeny, oproti holubince černobílé (R. albonigra) jí červená dužnina.

 
Holubinka hustolistá (Russula densifolia)

Mykorhizní symbiont smrku, borovice a snad i některých listnáčů rostoucí hojně na kyselých (spíše sušších) půdách. Vytváří pevné plodnice, které na řezu červenají a následně velmi pomalu šednou až černají. Od holubinky černající (Russula nigticans) se liší hustšími tenčími lupeny.

 
Holubinka akvamarínová (Russula chloroides)

Mykorhizní symbiont listnáčů (snad i jehličnanů) rostoucí roztroušeně (místy běžně) na kyselých i alkalických půdách. Převládající bělavé zbarvení doprovázejí rezavožluté skvrny na klobouku a tyrkysový nádech na rozhraní třeně a lupenů.

 
Holubinka namodralá (Russula cyanoxantha)

Mykorhizní symbiont listnáčů i jehličnanů rostoucí hojně na kyselých až neutrálních půdách. Význačná pružnými (někdy až mastnými) lupeny, kovovými tóny v klobouku a negativní reakcí s FeSO4 oproti živě oranžovorůžové reakci podobné holubinky sivé / doupňákové (Russula grisea).

 
Holubinka namodralá zelená (R. cyanoxantha f. peltereaui)

Varieta holubinky namodralé se zeleně zbarveným kloboukem. Roste na obdobných stanovištích, stejné jsou i makrochemické reakce.

 
Holubinka bukovka (Russula heterophylla)

Mykorhizní symbiont listnáčů rostoucí hojně na kyselých až neutrálních půdách. Význačná vidlicovitě větvenými lupeny a mírnou chutí dužniny.

 
Holubinka mandlová (Russula vesca)

Mykorhizní symbiont listnáčů a snad i jehličnanů rostoucí hojně na kyselých až neutrálních půdách. Podobně jako h. bukovka (Russula heterophylla) má vidlicovitě větvené lupeny, liší se ale bledě masovou až starorůžovou barvou klobouku.

 
Holubinka kolčaví (Russula mustelina)

Mykorhizní symbiont smrku rostoucí v horských a podhorských lesích. Na vhodných stanovištích může být hojná, ale v některých oblastech zcela chybí. Připomíná tmavě zbarvené plodnice holubinky mandlové (Russula vesca).

 
Holubinka podmračná (Russula parazurea)

Mykorhizní symbiont listnáčů, vzácněji i borovice, rostoucí roztroušeně na středně kyselých půdách. Tvoří nevelké plodnice s kloboukem v temně pastelových odstínech modré, zelené a fialové. V jižních Čechách spíše na hrázích rybníků a v parcích.

 
Holubinka fialovozelená (Russula ionochlora)

Mykorhizní symbiont listnáčů (hlavně buků), vzácněji i smrku, rostoucí roztroušeně až vzácněji na středně kyselých půdách. Typická fialovými a zelenými tóny na klobouku a lupeny světlejšími než u holubinky doupňákové. Dužnina v místě požerků na povrchu klobouku má růžovolilákové odstíny.

 
Holubinka sivá [doupňáková] (Russula grisea)

Mykorhizní symbiont listnáčů rostoucí hojně na kyselých až neutrálních půdách. Od podobné holubinky namodralé (Russula cyanoxantha) se liší křehkými lupeny, v mládí mírně palčivou chutí dužniny a její oranžovorůžovou reakcí s FeSO4.

 
Holubinka sivá zelená (Russula grisea f. viridicolor)

Mykorhizní symbiont dubů rostoucí na kyselých až neutrálních půdách, především v jarních měsících (květen, červen). Význačná zelenými tóny v klobouku, hořčičnými tóny na temeni klobouku a tendencí třeně ke žloutnutí.

 
Holubinka dužnatá (Russula medullata)

Roztroušeně se vyskytující mykorhizní symbiont osik, méně často jiných druhů topolů, případně bříz a dubů. Od podobné holubinky sivé (Russula grisea) se liší méně sytými, obvykle i světlejšími (pastelovými) tóny na klobouku, sytějším odstínem lupenů, nezabarveným třeněm a často i ekologií - růstem pod osikami.

 
Holubinka nazelenalá (Russula virescens)

Hojný druh rostoucí pod různými dřevinami, nejčastěji však pod starými duby. Fruktifikuje i za suššího počasí, preferuje slunná stanoviště. Typická rozpraskaným kloboukem, který je zbarven v různých pastelových odstínech zelené (měděnková, hrášková…).

 
Holubinka fialovonohá (Russula violeipes)

Méně běžný druh rostoucí převážně pod listnáči (hlavně v bučinách, případně na hrázích rybníků pod duby), občasně i pod jehličnany. Tvoří větší plodnice pevné konzistence, klobouk nese fialové nebo žlutoolivové odstíny, třeň mívá více či méně patrný fialový přeliv. Aroma starších plodnic připomíná krabí tyčinky, plodnice jsou na omak „mastné“.

 
Holubinka fialovonohá citronová (Russula violeipes f. citrina)

Forma holubinky fialovonohé s výrazně světlejším zbarvením: Na klobouku převládají žluté až žlutavé tóny, třeň je převážně bílý.

 
Holubinka zápašná (páchnoucí) (Russula subfoetens)

Druh rostoucí pod listnáči (duby, břízami, buky) nápadný nepříjemným pachem, který trochu připomíná technický olej. Na alkalických půdách se vyskytuje podobná v regionu vzácnější h. smrdutá (R. foetens), která zřejmě neroste pod břízami.

 
Holubinka hořkomandlová (Russula laurocerasi)

Roztroušeně se vyskytující holubinka rostoucí pod listnáči (především duby) a snad i borovicemi. Nápadná výraznou vůní po hořkých mandlích, u starších plodnic ale nepříjemnou.

 
Holubinka hřebínkatá (R. recondita, syn. R. pectinatoides s. auct. eur.)

Hojný druh v lesích i na synantropních stanovištích (hráze rybníků, parky), vytvářející nevelké plodnice se světle šedobéžovým kloboukem. Chuť dužniny je mírná, pach nepříjemný (nakyslý, někdy připomínající technický olej). Podobná holubinka nelibá (Russula amoenlens) se liší vůní a palčivou chutí.

 
Holubinka nelibá [hřebílkatá] (Russula amoenolens)

Mykorhizní symbiont listnáčů i jehličnanů rostoucí roztroušeně v lesích a na hrázích rybníků. Vytváří plodnice proporcemi i zbarvením podobné holubinky hřebínkaté (Russula recondita), od níž se liší spíše tmavšími odstíny, pachem po sýru camembert a palčivou chutí.

 
Holubinka pruhovaná (Russula insignis)

Mykorhizní symbiont listnáčů rostoucí vzácněji na slabě kyselých až neutrálních půdách, v jižních Čechách převážně na hrázích rybníků. Plodnice jsou podobné holubince hřebínkaté (Russula recondita) a nelibé (Russula amoenolens), zbarvení klobouku je ale méně syté, chuť dužniny mírná, vůně nakyslá. Na pokožce bývají nalepené částečky substrátu. S KOH báze třeně červená.

 
Holubinka sesterská (Russula sororia)

Roztroušeně se vyskytující mykorhizní symbiont dubů, roste na slabě kyselých až neutrálních půdách, v jižních Čechách převážně na hrázích rybníků. Oproti předešlým hnědým druhům tvoří mohutnější pevné plodnice se spíše tmavě zbarveným kloboukem. Chuť dužniny je palčivá, vůně připomíná camembert. V KOH báze třeně rezavě červená.

 
Holubinka černonachová (Russula atropurpurea)

Mykorhizní symbiont dubu, borovice a dalších dřevin hojně rozšířený od pahorkatiny do hor, především na kyselých půdách. Střed klobouku je tmavší než okraje, dužnina výrazně palčivá, se sulfovanilinem reaguje cihlově. Roste do pozdního podzimu.

 
Holubinka křehká (Russula fragilis)

Hojně rozšířený druh rostoucí v lesích všech druhů od nížin do hor, především na kyselých půdách. Roste do pozdního podzimu. Nápadná velmi křehkou drobivou dužninou. Klobouk bývá fialový až červený, často s tmavším středem, ale velmi často vybledává až do čistě bílé.

 
Holubinka křehká vrbová (Russula fragilis var. salicina)

Od druhu se liší růstem pod vrbami, podle Melzera, který ji popsal, dále také „některými anatomickými zvláštnostmi“. Aroma jako u druhu, reakce na guajak se zdá být rychlejší. Patrně přehlížený taxon. Známe ji například ze sídlištního trávníku pod soliterní vrbou nebo z vlhčího porostu vrb v pískovně.

 
Holubinka olšinná (Russula alnetorum)

Vzácný druh rostoucí ve vlhkých olšinách (podél potoků) na humóznějších až alkalických půdách. Tvoří drobnější křehké plodnice nápadné krémově oranžovým odstínem na třeni, který může vybledat do šedé.

 
Holubinka sluneční (Russula solaris)

Mykorhizní symbiont buků rostoucí spíše vzácně na neutrálních až mírně alkalických výživných půdách. Červený seznam: VU.

 
Holubinka vrhavka (Russula emetica)

Roste ve vlhčích lesích, především v podmáčených smrčinách a na rašeliništích. Vyznačuje se křehčí konzistencí, výrazně pálivou chutí a živě červeným kloboukem. Často roste z mechu.

 
Holubinka nádherná [Maireova] (Russula nobilis)

Mykorhizní symbiont buků rostoucí na neutrálních až alkalických výživných půdách. Podobná holubinka sličná se liší mohutnějšími plodnicemi pevnější konzistence s nepříliš výraznou mentolovou vůní.

 
Holubinka krvavá (Russula sanguinaria)

Mykorhizní symbiont borovic rostoucí na světlých stanovištích. Preferuje nepříliš kyselé až alkalické půdy. Klobouk růžovočervený přecházející do bílé, třeň často zbarvený v podobných odstínech. Dužnina pálivá.

 
Holubinka blaťácká [rašelinná] (Russula helodes)

Velmi vzácný mykorhizní symbiont smrku rostoucí v podmáčených smrčinách z polštářů mechu. Červený seznam: EN, zákonem chráněná.

 
Holubinka jízlivá (Russula sardonia)

Mykorhizní symbiont borovice rozšířený především na vlhčích stanovištích na kyselých písčitých půdách. Dužnina silně pálivá. Podobná holubinka Quéletova (Russula queletii) se liší růstem ve smrčinách a absencí citronově žlutých tónů v lupenech.

 
Holubinka parková (Russula exalbicans)

Mykorhizní symbiont bříz, preferuje parky, hráze rybníků, aleje a jiná synantropní stanoviště. Červenofialový klobouk vybledá do růžových, bělavých i zelených odstínů. Třeň může mít růžový přeliv, stářím šedne. Dužnina v lupenech trochu palčivá. Na podobných stanovištích roste drobnější a křehčí holubinka unylá (Russula versicolor), která má třeň vždy bez růžového přelivu a žloutnoucí dužninu.

 
Holubinka broskvová (Russula persicina)

Mykorhizní symbiont dubů a jiných listnáčů rostoucí v teplejších oblastech na půdách s vyšším obsahem vápníku. Od podobné holubinka citlivé (Russula luteotacta) se liší dužninou, která nežloutne, a krémovým výtrusným prachem. V jižních Čechách vzácná. Červený seznam: VU.

 
Holubinka citlivá (Russula luteotacta)

Mykorhizní symbiont dubů a jiných listnáčů rostoucí na neutrálních půdách nebo na půdách se zvýšeným obsahem vápníku. V jižních Čechách vzácně, převážně na hrázích rybníků. Vyznačuje se skvrnitě vybledávajícím kloboukem, ovocně nakyslou vůní a tendencí ke žloutnutí. Červený seznam: NT.

 
Holubinka brunátná (Russula badia)

Mykorhizní symbiont jehličnanů, v jižních Čechách široce rozšířený. Nápadná nažloutlými lupeny a dužninou, která po chvíli od ochutnání silně pálí. Je považovaná za nejpálivější holubinku rostoucí na území České republiky.

 
Holubinka hájová (Russula decipiens)

Mykorhizní symbiont dubů a jiných listnáčů rostoucí na teplých stanovištích spíše na neutrálních půdách. V jižních Čechách se vyskytuje vzácně, především na hrázích rybníků. Význačná sytě zbarvenými lupeny (u starších plodnic) a špinavě žlutavým středem klobouku. Červený seznam: EN.

 
Holubinka skvrnitá (Russula maculata)

Mykorhizní symbiont dubů a jiných listnáčů rostoucí vápencových půdách. Nápadná rezavými skvrnami na červeném podkladu. Lupeny palčivé, s okrovým odstínem, ve staří tmavěji skvrnité. Červený seznam: VU.

 
Holubinka lepkavá (Russula viscida)

Mykorhizní symbiont jehličnanů rostoucí nehojně spíše na kyselých půdách. Význačná je velkými pevnými plodnicemi. Červený seznam: NT.

 
Holubinka hlínožlutá (Russula ochroleuca)

Mykorhizní symbiont jehličnanů, zejména smrků (vzácněji i listnáčů, například buků) rostoucí na vlhčích kyselých půdách. Středně velká holubinka s krémově žlutým kloboukem, šednoucím třeněm a mírně palčivou chutí v lupenech. Podobná holubinka žlučová (Russula fellea) vykazuje vůni po kompotu (angreštový, jablečný) nebo po pelargoniích a cihlovou reakcí báze třeně s KOH.

 
Holubinka révová (Russula xerampelina)

Mykorhizní symbiont jehličnanů rostoucí hojně na kyselých půdách. Typická slanečkovým pachem. Podobná holubinka mokřadní (Russula subrubens) roste na vlhkých stanovištích pod vrbami, podobná holubinka slanečková (Russula graveolens) na sušších stanovištích pod duby. Všechny druhy z jejího příbuzenstva reagují s FeSO4 zeleně.

 
Holubinka Favreho (Russula favrei)

Mykorhizní symbiont jehličnanů rostoucí ve vyšších polohách na kyselých půdách. Typická slanečkovým pachem a hnědavými tóny na klobouku.

 
Holubinka slanečková (Russula graveolens)

Hojný druh rostoucí pod duby na přirozených i synantropních stanovištích. V jižních Čechách často na hrázích rybníků a v parcích. Roste především pod duby, literatura uvádí i výskyt pod buky a habry. Od ostatních druhů nápadných slanečkovým pachem se liší ekologií.

 
Holubinka mokřadní (Russula subrubens)

Mykorhizní symbiont vrb rostoucí vzácně na vlhkých a podmáčených stanovištích. Význačná slanečkovým pachem. Červený seznam: DD.

 
Holubinka medovonná (Russula melliolens)

Mykorhizní symbiont dubů rostoucí roztroušeně na teplejších stanovištích. V jižních Čechách na hrázích rybníků, ale i ve světlinách a na okrajích teplejších lesů. Klíčovými znaky jsou červené, medově červené až černofialové odstíny, rezavějící dužnina a lupeny, mírná chuť a medová až medovinová vůně.

 
Holubinka odbarvená (Russula decolorans)

Mykorhizní symbiont jehličnanů rostoucí spíše na kyselých vlhčích půdách. Zaměnitelná se sytěji zbarvenou holubinkou jahodovou (Russula paludosa) a podobně zbarvenou holubinkou Velenovského (Russula velenovskyi). Oproti oběma se liší výraznější tendencí k šednutí třeně.

 
Holubinka jahodová (Russula paludosa)

Mykorhizní symbiont jehličnanů rostoucí hojně spíše na kyselých vlhčích půdách. Zaměnitelná nejsnáze se světlejší holubinkou odbarvenou (Russula decolorans), která se liší vždy bílým (nenačervenalým) třeněm a výraznější tendencí k šednutí.

 
Holubinka habrová (Russula carpini)

Mykorhizní symbiont habru rostoucí spíše na neutrálních až alkalických půdách. V jižních Čechách vzácně, převážně na synantropních stanovištích (parky). Červený seznam: NT.

 
Holubinka Velenovského (Russula velenovskyi)

Mykorhizní symbiont listnáčů (bříza, dub), méně často jehličnanů. Vyznačuje se červeným, od středu žloutnoucím kloboukem, naokrovělými lupeny a mírnou chutí.

 
Holubinka zlatá (Russula aurea)

Mykorhizní symbiont dubů a jiných listnáčů rostoucí roztroušeně až vzácně na neutrálních až vápenitých půdách. Typická zlatožlutě zbarveným třeněm a lupeny.

 
Holubinka sličná (Russula lepida)

Hojná, roste v lesích všeho druhu. Typická matně červeným kloboukem, křídově bílým (někdy načervenalým) třeněm a slabým mentolovým pachem.

 
Holubinka dívčí (Russula puellaris)

Roste především v jehličnatých lesích na kyselých půdách. Menší holubinka hřehčí konzistence nápadná fialovým nebo fialočerveným zbarvením a výrazně tmavým středem klobouku. Dužnina s mírnou chutí má tendenci rezivět. Holubinka raná (Russula nauseosa) má sytěji zbarvené lupeny, její dužnina nerezne a v lupenech může být palčivá.

 
Holubinka unylá (Russula versicolor)

Mykorhizní symbiont bříz rostoucí běžně spíše na kyselých půdách. Vyskytuje se i na synantropních stanovištích. Tvoří menší plodnice, jejichž třeň i (bělavé) lupeny mají tendenci žloutnout. Podobná holubinka křehká (Russula fragilis) má sytěji zbarvené lupeny, vůni s kokosovou komponentou a podle literatury výrazně pomalejší (až negativní) reagci s guajakem.

 
Holubinka jitřenková (Russula aurora)

Mykorhizní symbiont buků a jiných listnáčů rostoucí nehojně, především v přirozených a šetrně obhospodařovaných bučinách.

 
Holubinka měnlivá (Russula risigallina)

Mykorhizní symbiont dubů a jiných listnáčů rostoucí nehojně, především na teplejších stanovištích (v jižních Čechách hlavně hráze rybníků a anglické parky). Lupeny se žloutkovým odstínem, vůně s růžovo-hřebíčkovou komponentou, ve stáří spíše nakyslá.

 
Holubinka žlutá (Russula acetolens)

Od holubinky měnlivé (Russula risigallina) se liší převážně žlutým zbarvením a nakyslou vůní. Protože existují i žlutě zbarvené plodnice s růžovou vůní a naopak typické plodnice holubinky měnlivé získávají po deštích či ve stáří octové aroma, je taxonomická hodnota tohoto druhu sporná a někteří autoři ji považují pouze za varietu (Russula risigallina var. acetolens)

 
Holubinka tečkovaná (Russula vinosa)

Mykorhizní symbiont jehličnanů rozšířený v kyselých smrčinách. Červenofialový klobouk (za sucha ojíněný, pastelový), tendence k šednutí dužniny. Podobná holubinka celokrajná (Russula integra) roste na méně kyselých půdách, má žlutější výtrusný prach a její dužnina nemá tendenci k šednutí.

 
Holubinka ruměná (Russula pseudointegra)

Mykorhizní symbiont dubů rostoucí na neutrálních až kyselých půdách. Preferuje teplá stanoviště, v jižních Čechách se vyskytuje především na hrázích rybníků. Dužnina má nepříjemný pach a nahořkle-palčivou chuť. Křídově zbarvený třeň k stáru šedne.

 
Holubinka olivová (Russula olivacea)

V jižních Čechách roste ve většině druhů lesů pod širokým spektrem dřevin na vápenitých až kyselých půdách. Pevný barevně variabilní klobouk má dlouho polokulovitý tvar a nese více či méně nažloutlé lupeny. Třeň mívá růžový až fialový přeliv.

 

autoři fotografií: J. Janda, A. Jirsa, M. Klimeš, V. Pravda a J. Souček (autora zobrazíte najetím kurzoru myši na fotografii)

Sdílet na FacebookSdílet na Google+Sdílet na TwitterSdílet na LinkedInPoslat odkaz emailemVytisknout tuto stránku