Hledejte v jižních Čechách…

Spolky a klubyMykologický klubAktualityHledejte v jižních Čechách…

Hledejte v jižních Čechách…

Verpa conica – kačenka náprstkovitá (ČS: VU)

Saprotrof rostoucí ve světlých listnatých a smíšených lesích a na jejich okrajích, v remízcích, v parcích a zahradách, nejčastěji v opadu růžokvětých dřevin (například hlohů, jeřábů, hrušní, trnky, třešně a střemchy). V ČR roste roztroušeně, zejména v nižších polohách. Plodnice se objevují v dubnu a květnu.

Plodnice mají tvar ± hladkého či podélně zvrásněného tenkého náprstku (klobouk) přirostlého k vrcholu vatovitě vycpaného, posléze dutého válečku (třeň). Klobouk je svrchu (plodná strana) olivově hnědý až tmavohnědý, na spodní straně znatelně bledší. Třeň je bělavý až bledě okrový, s prstencovitě uspořádanými bělavými, později hnědavými šupinkami, patrnými zejména v dolní části.

V jižních Čechách byla dříve ve velkém množství a dlouhodobě nalézána jednak v kolejišti dřevoskladu Jihočeských papíren ve Větřní na Českokrumlovsku (půda s velkým množstvím tlející dřevní hmoty, řídký, průběžně odstraňovaný nálet různých listnáčů), jednak na Soběslavských blatech, v části Dr. F. Kotlabou nazývané Džungle (ladem ponechaný náletový porost osiky, střemchy, borovice aj. na rašelinné půdě, dnes již z větší části vykácený). Mimoto byla nalezena víceméně náhodně na několika dalších místech, např. několikrát ze zahrádek v Č. Budějovicích a nejbližším okolí.

Morchella semilibera – smrž polovolný (ČS: NT)

 

Saprotrof rostoucí v opadu ve světlých listnatých lesích a hájích, ale také v parcích a zahradách, s oblibou na vápnitých půdách, často na stanovištích s vysokou hladinou spodní vody (lužní lesy), nejčastěji pod jasany, topoly a vrbami. Vyskytuje se roztroušeně po téměř celém území ČR, jen málokde je však hojný (lužní lesy v Poodří a na soutoku Moravy a Dyje, Český kras). Plodnice se objevují v dubnu a květnu.

Klobouk, až 3 cm široký, kuželovitý až zvonovitý, s podélnými žebry a nepravidelnými příčnými spojkami (žebra jsou zpravidla výrazně tmavší – šedě, olivově či černě hnědá, prohlubně světlejší – okrově nebo šedě hnědé), je v horní polovině přirostlý k dutému, nepravidelně válcovitému, až 8 (15) cm dlouhému a 2(3) cm tlustému, často brázditému či zvrásněnému, zrnitě vločkatému, bělavému, později žlutavému třeni.

Jižní Čechy jsou oblastí ležící mimo hlavní rozšíření smrže polovolného. Byl tu poprvé nalezen teprve nedávno – v PR Kladrubská hora na Táborsku (několik mikrolokalit na vápencovém podloží, pod jasany poblíž potůčku). Nejnadějnější se jeví pátrat po něm na dalších podobných lokalitách, zejména na vápencových územích Českokrumlovska a Strakonicka.

Helvella corium – chřapáč černý (ČS: EN)

 

Saprotrof vyhledávající sušší porosty vrb. Roste zpravidla na výslunných místech. Je rozšířen od nížin až do subalpinského pásma. Často se vyskatuje na ruderálních stanovištích (areály továren, výsypky, haldy apod.). Pravděpodobně preferuje vápnité půdy. Jsou však známy i nálezy na spáleništích. Byl sbírán v různých částech ČR, je však znám jen z malého počtu lokalit. Plodnice se objevují nejčastěji v květnu a červnu, řidčeji během léta a podzimu.

Plodničky, poměrně tuhé konzistence, mají tvar kalíšku na stopce. Apothecium je až 4 cm široké, černé, na vnitřní straně ± hladké, uprostřed někdy žilnaté, lesklé, na okraji a vnější straně bělavě a bledošedě otrubičnaté až chloupkaté. Stopka, až 4 cm dlouhá a až 1 cm tlustá, často prohnutá a podélně smáčklá, je černá či tmavě hnědošedá, na bázi často bělavá.

V jižních Čechách byl nalezen poblíž Rudolfova (starý erodující betonový panel ležící na zemi a zarůstající náletem vrby jívy a osiky – místo bylo na okraji sadu ponechaného ladem a po léta zarůstajícího náletem), dále v Táboře – Klokotech (areál garáží na okraji města – řídký nálet vrb a osiky, v blízkosti drolící se betonové podezdívky), v Kaplici (severní okraj města – areál podniku Jihostroj, nálet vrb), v Českých Budějovicích (areál panelárny v Novém Vrátu – navážka zarůstající náletem vrb a břízy) a nejnověji v PR Pískovna u Dračice u Františkova v CHKO Třeboňsko (na starém ohništi na dně pískovny, mezi náletem vrb, osiky, břízy aj.).

Hygrophorus marzuolus – šťavnatka březnovka (ČS: EN)

 
 

Mykorhizní symbiont rostoucí v jehličnatých (smrkových a smrko-borových) a smíšených lesích (často s bukem) v pahorkatině a podhůří, často v silné vrstvě opadu, ale rovněž na starých lesních cestách a v jejich bezprostřední blízkosti. Mezi lety 1970 a 1990 v ČR byla známa na nejméně 20 lokalitách, na konci 20. století však začalo jejích lokalit v ČR výrazně ubývat. Plodnice lze v našich podmínkách nalézt od března do května.

Plodnice vyrůstají většinou pospolitě, často v trsech. Dlouho jsou ukryté pod povrchem, postupně nadzvedávají vrchní vrstvu opadu, popř. se prodírají polštáři mechů. Klobouk, až 10(15) cm široký, v dospělosti často zvlněný, je jemně plstnatý, za vlhka trochu lepkavý, v mládí bílý, později, když prorazí nad povrch, šedavý až šedočerný, někdy s modravým nádechem. Lupeny nápadně tlusté a řídké, sbíhavé, bílé až šedavé. Třeň až 7 cm dlouhý a 4 cm tlustý, ± válcovitý, často pokroucený a zvrásněný, suchý, bílý, posléze šedavě bělavý. Dužnina bílá, pod pokožkou klobouku a v bázi třeně šedavá. Pach dužniny nasládlý – po medu či vadnoucích květech růže.

V 80. a 90. letech 20. století březnovka rostla na několika místech na Táborsku. Již po několik desetiletí je nalézána poblíž Trocnova na Českubudějovicku. Po roce 2000 byla několikrát nalezena na Vltavotýnsku. V jižních Čechách plodnice obvykle vyrážejí nad povrch až koncem dubna či začátkem května – v té době, popř. o něco později, kdy plodnice, často velmi masité, stárnou a postupně odehnívají, lze nejsnáze objevit dosud neznámá místa výskytu tohoto druhu, v minulosti nikoli vzácného. Plodnice se v relativně větším množství objevují zpravidla jen v těch sezónách, kterým předcházela zima s dlouhodobější a mocnější sněhovou pokrývkou.

Entoloma aprile – závojenka dubnová

Pravděpodobně mykorhizní symbiont, vyskytující se dosti vzácně v listnatých smíšených lesích, stromořádích, parcích a zahradách, pravděpodobně výhradně pod jilmy. Je velmi podobná známé závojence podtrnce, rostoucí pod růžokvětými dřevinami. Její celkové rozšíření v ČR není známo, hlavním důvodem jsou do současnosti přetrvávající nejasnosti v taxonomickém pojetí. Fruktifikuje od dubna do června.

Plodnice chrupavčité konzistence. Klobouk, až 6 cm široký, v mládí kuželovitý, nakonec rozprostřený s tupým hrbolem, šedohnědavý až dosti tmavě hnědý, k okraji světlejší, je silně hygrofánní, od okraje nápadně prosvítavě čárkovaný, za vlhka lepkavý. Lupeny v mládí bělavé, pak šedavé, s bílým ostřím, v dospělosti poprášené nahnědle růžovým výtrusným prachem. Třeň válcovitý, až 8 cm dlouhý a 1 cm tlustý, bílý s šedavými vlákny, uvnitř brzy vatovitý až rourkovitě dutý. Dužnina, tenká, bělavá, má zatuchle moučný pach.

V jižních Čechách byla závojenka dubnová nalezena zřejmě jen na jedné lokalitě – ve smíšeném lese pod mohutným jilmem na prudkém svahu údolí Vltavy poblíž Zlaté Koruny, na území nedávno vyhlášené PP Vltava u Blanského lesa. Během jedné sezóny (2004) tam v průběhu několika málo týdnů bylo zaznamenáno mnoho desítek plodnic.


Autoři obrázků: T. Papoušek (MK JčM, České Budějovice), V. Janda (Praha), P. Špinar (Tábor), J. Hlásek (Veselí nad Lužnicí), J. Novotný (MK JčM, Libníč)


Kontaktní osoba:
Miroslav Beran
sekce:
Aktuality
Datum zveřejnění:
28.4.2015

Související články

Napište nám

Jméno*:
Email*:
Telefon:
Text dotazu*:

antispam
Zadejte text z obrázku
* Takto označená pole je nutné vyplnit.

Sdílet na FacebookSdílet na Google+Sdílet na TwitterSdílet na LinkedInPoslat odkaz emailemVytisknout tuto stránku

Kalendář akcí

Nejbližší akce