Hledejte v jižních Čechách…

Spolky a klubyMykologický klubAktualityHledejte v jižních Čechách…

Hledejte v jižních Čechách…

Lactarius hepaticus – ryzec játrohnědý (ČS: DD)
 

Mykorhizní symbiont jehličnanů, zejména borovic, rostoucí v lesích na kyselých, na živiny chudých, většinou písčitých půdách. Druh s atlantickým rozšířením, běžně se vyskytující v lesích západní a severozápadní Evropy. V ČR bylo dosud zaznamenáno jen několik málo jeho nálezů; jeho rozšíření u nás není známo, je tu však pravděpodobně velmi vzácný. Plodnice se objevují od září do listopadu, většinou pospolitě.

Klobouk, až 70 mm široký, suchý, za vlhka na omak mastný, je kaštanově, játrově nebo červenavě hnědý, na okraji často vínově hnědě či cihlově lemovaný, od okraje blednoucí, hygrofánní. Lupeny široce připojené až zoubkem sbíhavé, pleťově okrové, pak načervenale hnědavé. Třeň, až 70 mm dlouhý, válcovitý, podélně vrásčitý, je suchý, cihlově hnědý až hnědočervený, na bázi tmavší. Dužnina s vůní podobnou vůni ryzce dubového (Lactarius quietus) a chutí po chvíli hořce palčivou. Mléko bílé, pomalu nabíhající do sírově žluté (na řezu zvolna obarvující původně bledě okrovou dužninu), chuť po chvíli hořce palčivá.

V 50. letech byl nalezen na Třeboňsku a v 70. letech v okolí Českých Budějovic. O borové lesy na chudých, písčitých nebo rašelinných půdách v jižních Čechách není nouze, otázka je, zda tu tento ryzec v současnosti roste…

Stropharia inuncta – límcovka natřená (ČS: CR)

foto: J. Hlásek 

Saprotrof rostoucí v trávě a mechu převážně mimo les – na loukách a pastvinách, s oblibou na vlhkých až podmáčených místech, většinou dosti bohatých na živiny, dokonce i na ruderálních stanovištích. Je všeobecně považována za vzácnou, v České republice je známo jen velmi málo jejích lokalit. Plodnice se objevují zpravidla od září do listopadu.

Klobouk, až 50 mm široký, za vlhka slizký, zbarvený velmi charakteristicky šedě, často s lila nádechem, se zasycháním odbarvuje do žlutošedavé. Lupeny zoubkem sbíhavé, v mládí šedavé, pak od výtrusů nafialověle šedohnědé, s bílým vločkatým ostřím. Třeň válcovitý, často zprohýbaný, bílý, vločkatý, s ± vytrvávajícím úzkým blanitým bílým prstýnkem (někdy patrným jen jako málo zřetelnýo vláknitý pásek), pod ním za vlhka slizký.

V jižních Čechách byla tato límcovka nalezena na kulturní louce poblíž lesa v okolí Šalmanovic na Třeboňsku, v PR Hrádeček a PP Luží u Lovětína na Jindřichohradecku (vlhké louky v bezprostředním sousedství rybníčků), na travnatém okraji lesa poblíž Malont v Novohradských horách a v NPR Vyšenské kopce na Českokrumlovsku (vlhká lada v nivě potoka, poblíž lesního porostu). Jelikož plodnice bývají zpravidla skryty v porostech vysokých bylin, pátrání po dalších místech výskytu není snadné. Kde ji hledat? Doporučujeme prohledávat louky s vlhkomilnými travinami, zejména v okolí rybníků a vodotečí, popř. světlá místa v lužních lesích s porosty travin.

Clavaria argillacea – kyjanka hlínová (ČS: DD)

foto: J. Hlásek  foto: J. Hlásek

Saprotrof rostoucí na chudých, kyselých, písčitých půdách na světlých místech v lesích a mimo les (vnitrozemské duny, vřesoviště). Všeobecně vzácný druh, v ČR dokonce velmi vzácný. Fruktifikuje většinou v říjnu a listopadu. Plodnice vyrůstají ve skupinách, většinou trsnatě.

Plodnice, až 80 vysoké, jsou štíhle kyjovitého tvaru. Horní, plodná část je často smáčklá, s podélnou rýhou, krémová, světle žlutá až slámově žlutá, matná, dolní, sterilní část (třeň) je zřetelně odlišená, až 15 mm dlouhá, sytěji žlutá, lesklá.

V jižních Čechách se tato kyjanka vyskytuje na několika lokalitách na Třeboňsku. Ve všech případech se jedná o dosti suchá místa – odkryté písky bez vrstvy humusu. Plodnice tam vyrůstají v době podzimních mlh, poblíž ploch porostlých vřesem obecným, často velmi pospolitě. Mohla by být nalezena na dalších podobných lokalitách, zejména v nepříliš zarostlých vytěžených pískovnách nebo na světlých, živinami chudých místech v brusnicových borech, např. na okrajích písčitých lesních cest.

Hygrophorus aureus – šťavnatka zlatá (ČS: CR)

foto: J. Hlásek  foto: J. Hlásek

Mykorhizní symbiont borovic. Roste v lesích na písčitých půdách. V ČR je z období před rokem 1945 doloženo devět nálezů, později bylo zaznamenáno již jen velmi málo nálezů tohoto druhu. Plodnice se objevují v říjnu a listopadu.

Klobouk, až 80 mm široký, velmi slizký, je velmi nápadně zbarvený – uprostřed oranžový až oranžově červený, k okraji oranžový až zlatožlutý. Lupeny krátce sbíhavé, řídké, tlusté, bělavé až žlutavé. Třeň až 70 mm dlouhý, k bázi zúžený, nahoře suchý, ojíněný, bělavý, níže pokrytý tlustou žlutooranžovou vrstvou slizu původem z univerzálního vela. Dužnina bílá, pod pokožkou klobouku žlutá.

V 70. letech 20. století byla tato velmi vzácná šťavnatka nalezena u Františkova na Třeboňsku a v okolí Sezimova Ústí na Táborsku, v současnosti je v jižních Čechách známa pouze z jedné lokality, jež se nachází nedaleko Mirochova na Třeboňsku. Roste na stejných místech a ve stejné době jako podobná, ale barevně odlišná a mnohem hojnější šťavnatka pomrazka, za jejíž odrůdu je některými autory považována. A takových míst je v jižních Čechách velmi mnoho!

Hygrophoropsis pallida – lištička bledá

foto: J. Hlásek  foto: J. Hlásek

Saprotrof rostoucí na tlejících zbytcích rostlin. Vyskytuje se na vlhkých světlých místech v lesích a na vlhkých loukách mezi hygrofilními mechy a bylinami. Fruktifikace tohoto druhu je velmi nevyrovnaná, plodnice se ve větším množství objevují jen v některých sezonách, většinou od září do listopadu. Jeho rozšíření v ČR není příliš známo.

Klobouk, až 60 mm široký, je jemně plstnatý, v mládí bělavý až krémový, později uprostřed bledě okrový až narezavělý, někdy s pleťovým nebo olivovým nádechem. Lupeny dlouze sbíhavé, vidličnatě větvené, bělavé až krémové. Třeň ± nepravidelně válcovitý, často prohnutý, bělavý až hnědavý, na bázi zpravidla tmavěji hnědý. Plodnice mají měkkou „hadrovitou“ konzistenci, pro tento rod typickou.

Tato lištička, některými autory považovaná za pouhou formu lištičky pomerančové (Hygrophoropsis aurantiaca), byla v poslední době nalezena na několika místech v jižních Čechách: na Jindřichohradecku, Třeboňsku, Soběslavsku a Vltavotýnsku, většinou na vlhkých až podmáčených loukách, jednou v rozvolněné mokřadní olšině poblíž rybníka. Mohla by být nalezena na dalších, podobných místech, zejména v obou jihočeských pánvích. Zdá se, že sezona 2015 je přinejmenším v jižních Čechách sezonou její zvýšené fruktifikace!

Mycena adonis – helmovka jitřenková

Saprotrof rostoucí na tlejících zbytcích bylin nebo zanořeného dřeva. Vyskytuje se mimo les na vlhkých, živinami chudých loukách, rašeliništích (v porostech mechů, např. rašeliníků, i na holé rašelině), ale také na suchých trávnících, vřesovištích a vnitrozemských dunách, a dokonce na travnatých místech v lesích. V České republice je doposud známo málo jejích lokalit. Plodnice vyrůstají zpravidla pospolitě, nejčastěji za mlhavých dnů v říjnu a listopadu.

Klobouk, až 15 mm široký, je korálově růžový až šarlatově červený, často s bílým okrajem, vzácněji bíle skvrnitý nebo dokonce celý bílý, od okraje prosvítavě čárkovaný. Lupeny zoubkem připojené, dosti řídké, bílé nebo lehce narůžovělé. Třeň až 60 mm dlouhý, válcovitý, dutý, vodnatě bělavý, ± průsvitný, bíle ojíněný, na bázi bíle chlupatý. Celá plodnice je blanitá, prakticky bez dužniny.

Tato helmovka s překrásně zbarvenými plodnicemi byla v posledních letech nalezena na několika lokalitách v jižních Čechách (Soběslavsko, Táborsko, Třeboňsko), většinou na vlhkých až rašelinných loukách. Je pravděpodobné, že existuje řada dalších, dosud neobjevených jihočeských lokalit, zejména v okolí přechodových rašelinišť v obou pánvích, snad i v horských oblastech…

Hypholoma subericaeum – třepenitka vlhkožijná (ČS: EN)

foto: J. Polčák  foto: J. Polčák
foto: J. Polčák  foto: J. Polčák

Saprotrof rostoucí na tlejících zbytcích bylin nebo opadu listnáčů na podmáčených až bažinatých stanovištích, zejména na březích potoků, rybníků a na vlhkých místech v lesích. Je známa z nemnoha lokalit v ČR, ve skutečnosti je však zřejmě mnohem hojnější, roste však na mykology málo navštěvovaných místech, navíc často mimo hlavní sezonu. Plodnice se objevují v chladném období roku (kromě období trvalejších mrazů), nejčastěji od října do března, zpravidla v hustých početných skupinách, často v malých trsech.

Plodnice tohoto druhu se během svého vývoje značně mění, zejména co do zbarvení. Početné skupiny různě starých plodnic tak vytvářejí dojem, že se jedná o více druhů. Klobouk, až 50 mm (výjimečně až 70 mm) široký, je v mládí oranžově ryšavý až cihlově červený, ověšený zbytky bílého vela, později od okraje blednoucí do špinavě okrové, nakonec naolivověle špinavě žlutý až okrovohnědý. Lupeny v mládí hlínově šedavé, v dospělosti purpurově hnědé od výtrusů. Třeň až 100 mm dlouhý, válcovitý, dosti tuhý, bělavý až nažloutlý, bíle vločkatě oděný, někdy s naznačeným páskem vela, dole hnědavý. Plodnice mají pach po jodoformu.

V jižních Čechách bylo v posledních letech objeveno několik lokalit této třepenitky, a to na Třeboňsku, Jindřichohradecku a Vltavotýnsku. Už v 70. letech 20. století byla nalezena na v NPR Řežabinec na Písecku. Houba roste nejčastěji ve vlhkých terénních depresích nebo na jejich okrajích, jihočeské nálezy pocházejí většinou ze zazemněných rybníčků nebo okrajů tůní ve vytěžených pískovnách. Typickým substrátem jsou tlející zbytky orobinců. Lze předpokládat, že zejména v obou jihočeských pánvích je ještě řada dosud neobjevených míst výskytu této třepenitky. Lze ji hledat celý podzim a pak v pátrání pokračovat během event. delších teplejších období v zimě.

Psathyrella supernula (= P. narcotica) – křehutka zápašná

Saprotrof rostoucí na zemi nebo tlejících zbytcích dřeva listnáčů na světlejších místech v lesích, zejména lužních a suťových. Preferuje vápnité a humózní půdy. V ČR je známo jen velmi málo lokalit tohoto všeobecně vzácného druhu. Plodnice vyrůstají jednotlivě nebo v malých trsech od září do listopadu.

Klobouk, do 20 mm široký, v mládí ryšavě až červenavě okrový, s jen nepatrnými bílými zbytky vela na okraji, hygrofánní, od okraje dlouze prosvítavě čárkovaný, brzy blednoucí do bledě šedavě okrové až slonovinové. Lupeny široce připojené, v mládí bledohnědé, v dospělosti purpurově tmavohnědé od výtrusů. Třeň až 120 mm dlouhý, z čehož až 50 mm tvoří podzemní část (pseudorhiza), nahoře bělavý, jemně vločkatý, od báze vzhůru slabě hnědnoucí. Pach plodnic je velmi nápadný a nepříjemný – po fekáliích či černouhelném dehtu.

V jižních Čechách tato křehutka dosud nebyla zaznamenána. Mohla by se vyskytovat na vápencových územích (Českokrumlovsko, Strakonicko, Chýnovsko) v suťových lesích na prudších svazích, popř. v porostech listnáčů v údolních nivách vodních toků.


Autoři fotografií: M. Beran (JčM, České Budějovice), J. Hlásek (Veselí nad Lužnicí), J. Polčák (Lipník nad Bečvou), P. Špinar (Tábor), M. Vašutová (JČU, České Budějovice)


Kontaktní osoba:
Miroslav Beran
sekce:
Aktuality
Datum zveřejnění:
13.11.2015

Související články

Napište nám

Jméno*:
Email*:
Telefon:
Text dotazu*:

antispam
Zadejte text z obrázku
* Takto označená pole je nutné vyplnit.

Sdílet na FacebookSdílet na Google+Sdílet na TwitterSdílet na LinkedInPoslat odkaz emailemVytisknout tuto stránku

Kalendář akcí

Nejbližší akce