Ještě rostou: listopad 2014

V listopadu v jižních Čechách téměř nezapršelo, houby se i tak v rámci možností najít dají. Objevují se už i zimní druhy.

Oč začaly hřibovité v důsledku suchého jara v letošním roce později, o to si prodlužují podzimní sezónu. I když už to na košík není, najít lze stále hřib smrkový (Boletus edulis), hřib dubový (Boletus reticulatus) i vzácnější hřib borový (Boletus pinophilus). Snáz si ale najdete křemenáč osikový (Leccinum rufum) nebo „podzimní babky“ hřiby sametové (Xerocomellus pruinatus). Z vzácnějších druhů je možné narazit na drobný hřib pružný (Aureoboletus gentilis). Ten je sice svým pozdním výskytem známý, i tak růst v druhé polovině listopadu pod opadanými duby poměrně nezvyklou záležitostí.

křemenáč osikový
(Leccinum rufum)

hřib sametový
(Xerocomellus pruinatus)

hřib pružný
(Aureoboletus gentilis)

Stále poměrně hojně rostou strmělky a čirůvky, všechny tři nejznámější - strmělku mlženku (Clitocybe nebularis), čirůvku fialovou (Lepista nuda) i čirůvku dvoubarvou (Lepista saeva) - můžete potkat i v městských parcích a na návsích. I mezi čirůvkami existují vzácnější druhy. Čirůvka oranžová (Tricholoma aurantium) vázaná na porosty smrku na vápenci, jichž máme v jižních Čechách poskrovnu, je jedím z nich. Hojnější, ale nijak běžné čirůvce běložlutavé (Tricholoma pseudoalbum) letošní rok velmi vyhovoval. Roste pod listnáči, hlavně břízami a vyznačuje se pachem podobným jako čirůvka mýdlová - po levném mýdle, pracím prášku a podobně. Nález čirůvky májovky (Calocybe gambosa) v listopadu už se stává tradicí.

strmělka mlženka (Clitocybe nebularis)	čirůvka fialová (Lepista nuda)	čirůvka topolová (Tricholoma populinum)
čirůvka oranžová (Tricholoma aurantium)	čirůvka běložlutavá (Tricholoma pseudoalbum)	čirůvka májovka (Calocybe gambosa)

K podzimu patří spíš voskovky a šťavnatky. Na travnatých místech se ještě může objevit voskovka luční (Hygrocybe pratensis), krémově žlutá houba s křehkými, ale silnými lupeny. V lesích potkáme spíš šťavnatky: pod smrky roste šťavnatka tečkovaná (Hygrophorus hypothejus), pod borovicemi šťavnatka pomrazka (Hygrophorus pustulatus), která se liší také hladším kloboukem a žlutými odstíny na třeni a v lupenech.

voskovka luční
(Hygrocybe pratensis cf.)

šťavnatka tečkovaná
(Hygrophorus pustulatus)

šťavnatka pomrazka
(Hygrophorus hypothejus)

Z hub typicky zimních (respektive rostoucích za vhodných podmínek i v zimě) pomalu ubývá opeňky měnlivé (Kuehneromyces mutabilis), která preferuje o něco vlhčí počasí. Vytváří trsy na pařezech listnáčů a patří ke kulinářsky ceněným druhům. Rovněž na pařezech, ale také na ještě živých stromech (vrby, lípy, topoly...) se již začíná objevovat penízovka sametonohá (Flammulina velutipes). Její hlavní sezóna přijde teprve v prosinci a lednu - za předpokladu dostatku vláhy a teplot kolem nuly. Penízovka má krom kuchyňské využitelnosti také hodnotu estetickou - obroste-li jí celý pařez nebo kmínek, září už z dálky. Pokud tyto houby chcete sbírat, je třeba se naučit bezpečně poznat čepičatku jehličnanovou (Galerina marginata), prudce jedovatou houbu rostoucí na dřevě jehličnatých a listnatých stromů (pravidlo uváděné v některých starších atlasech, podle kterého na dřevě listnáčů čepičatka neroste, není spolehlivé a jeho používání nemůžeme doporučit). Smrkové pařezy obrůstá také okrově-hnědý anýzovník vonný, který příjemně voní po anýzu. V dřívějších dobách se sušil a rozemletý na prášek používal jako náhražka anýzu. Zajímavou dřevní houbou je límcovka měděnková (Stropharia aeruginosa). Spíš než na talíři jí to sluší v lese, kde jí temně zelená barva kontrastující s bílými šupinami rychle prozradí. Z méně běžných druhů si můžeme představit ohňovec Hartigův (Phellinus hartigii) rozkládající dřevo jedlí. Vzácný výskyt souvisí s nedostatkem substrátu - jedle ve druhé polovině 20. století na většině pohraničních lesů v důsledku imisí téměř vymizela a společně s tím došlo i k úbytku hub, které jsou s ní svázané.

opeňka měnlivá (Kuehneromyces mutabilis)	penízovka sametonohá (Flammulina velutipes)	čepičatka jehličnanová (Galerina marginata)
anýzovník vonný (Gloeophyllum odoratum)	límcovka měděnková (Stropharia aeruginosa)	ohňovec Hartigův (Phellinus hartigii)

Na dřevě rostou také houby, které nevytvářejí klobouky a mají rosolovitou konzistenci. Za vlhčího počasí vyrážejí rosolovky. Rostou sice zdánlivě ze dřeva, ale předpokládá se, že všechny druhy tohoto rodu se živí paraziticky. Rosolovka mozkovitá (Tremella mesenterica) vytváří žlutavé zprohýbané útvary na větvičkách napadených houbami z rodu kornatec (Peniophora), ze kterých získává živiny. Podobně vypadající rosolovka listovitá (Tremella foliacea) se liší hnědým zbarvením, někdy i výrazně většími plodnicemi a parazitizmem na pevnících (Stereum). Méně běžná rosolovka průsvitná (Tremella encephala) tvořící mozkovité plodnice, parazituje na pevníku krvavějícím (Stereum sanguinolentum).

Na odumřelých větvích listnáčů se objevuje také tmavý černorosol uťatý (Exidia truncata). Z dřevních hub můžeme zmínit ještě boltcovitku ucho Jidášovo (Auricularia auricula-judae), kterou bylo možné vidět spíš začátkem měsíce. Za sucha se plodnice scvrkne a stává se prakticky neviditelnou. Nejraději roste na odumřelých větvích černého bezu, ale najdeme jej také na opadaných větvičkách topolů a lísky. Houbou typickou spíše pro časné jaro je ohnivec černý (Plectania melastoma). Patří k vzácnějším druhům a s ohledem na drobné plodničky bývá přehlížený. Vytváří rezavě poprášené urničkovité útvary, které se na jaře otevírají až do šířky přes centimetr.

rosolovka mozkovitá (Tremella mesenterica)	rosolovka listovitá (Tremella foliacea)	rosolovka průsvitná (Tremella encephala)
černorosol uťatý (Exidia truncata)	ucho Jidášovo (Auricularia auricula-judae)	ohnivec černý (Plectania melastoma)

Z mykorhizních lupenatých hub můžeme krom posledních holubinek narazit na ryzce. Pod borovicemi se ještě objevuje ryzec pravý (Lactarius deliciosus), který ale není nijak hojný. Ještě vzácnější ryzec lososový (Lactarius salmonicolor) roste výhradně pod jedlemi a podobně jako předchozí má v oblibě půdy se zvýšeným obsahem vápníku. Naopak hojný ryzec ryšavý (Lactarius rufus) není příliš vybíravý a roste téměř v každém borovém lese - je nejedlý, pálivý.

ryzec osmahlý
(Lactarius quieticolor)

ryzec lososový
(Lactarius salmonicolor)

ryzec ryšavý
(Lactarius rufus)

Ostny namísto lupenů mají houby lošákovité neboli bělozubovité (kromě jiných). Žádná z nich nepatří k hojným druhům. Protože jich ale v České republice rostou téměř dvě desítky, můžete s trochou štěstí nějakou najít. Z (obou) bělozubů hojnější bělozub nafialovělý (Bankera violascens) roste pod smrky, vyznačuje se obvykle nekruhatým kloboukem, ostny světlými až do stáří a vůní po Maggi. Z lošáčků se v jižních Čechách objevuje nejvíce lošáček tmavý (Phellodon connatus). Preferuje jehličnaté lesy, odlišení od podobných druhů není úplně snadné. Lošákovitým houbám mohou být podobné plesňáky, které jsou však výrazně hojnější (jejich plodnice bývají výrazně měkčí). K běžným patří plesňák zemní (Telephora terrestris) a plesňák zápašný (Telephora palmata), který se liší výrazným pachem po zkaženém zelí.

bělozub nafialovělý
(Bankera violascens)

lošáček tmavý
(Phellodon connatus)

plesňák zemní
(Telephora terrestris)

Závěrem několik snímků, pro které výše nezbylo místo. První z nich zachycuje čerstvě rozvitou mladou plodnici hvězdáku vlhkoměrného (Astraeus hygrometricus) s ještě bílou vnější okrovkou a dosud uzavřenou vnitřní okrovkou.

hvězdák vlhkoměrný (Astaeus hygrometricus)	chřapáč pružný (Helvella elastica)	kukmák okázalý (Volvariella gloiocephala)
suchohřib hnědý (Imleria badia)	bedla dívčí (Leucoagaricu nympharum)	pavučinec skořicový (Cortinarius cinamomeus)