Právě rostou: duben 2018

Spolky a klubyMykologický klubAktualityPrávě rostou: duben 2018

Právě rostou: duben 2018

Po dvou letech bohatých na jarní druhy hub přišlo mykologicky velmi chudé jaro…

Dalo by se říct, že letošní jarní sezóna je prozatím slabší než v letech 2014 a 2015. Sešlo se hned několik důvodů: Po silných únorových mrazech, které zasáhly ještě do března, následovalo velmi prudké a silné oteplení. Teploty přesahující 20 °C navíc nejsou střídané vydatnějšími srážkami, takže chybí vláha. Častý vítr kombinovaný s převládajícím jižním až východním prouděním, které přináší suchý vzduch, dále půdu vysušuje a čerstvých hub je proto minimum. Typické jarní druhy lze najít pouze lokálně v oblastech, kde přešly vydatnější přeháňky a to zpravidla ještě jen na zastíněných severních svazích.

ohnivec rakouský
(Sarcoscypha austriaca)

ohnivec rakouský žlutý
(S. austriaca f. lutea)

ušíčko černé
(Pseudoplectania nigrella)

Na zastíněných místech ještě vydržel ohnivec rakouský (Sarcoscypha austriaca), jehož žlutou formu se nám podařilo najít na jedné z lokalit. Ušíčko černé (Pseudoplectania nigrella) se oproti dvěma předchozím jarům začalo chovat jako správná červenoseznamová houba a roste, jak by mělo růst, tedy vzácně.

hlízenka sasanková
(Dumontinia tuberosa)

smrž kuželovitý
(Morchella conica)

destice chřapáčová
(Discina perlata)

Sporadicky ovšem rostou i jindy hojné druhy jako na oddencích sasanky hajní parazitující hlízenka sasanková (Dumontinia tuberosa) nebo smrž kuželovitý (Morchella conica), které ale nejsou focené na Českobudějovicku, kde jsme je letos zatím nezaznamenali. Jen ojediněle se objeví na smrkovém dřevu rostoucí destice chřapáčová (Discina perlata); pařezy na většině nám známých lokalit jsou zcela vyschlé.

oranžovka vřetenovýtrusá
(Byssonectria terrestris s. s.)

spálenka skořepatá
(Kretzschmaria deusta)

polštářnatka dubová
(Diatrypella quercina)

Z méně běžných jarních hub lze zmínit snad jen oranžovku vřetenovýtrusou (Byssonectria terrestris), která roste na opadu, převážně lesní hrabance. Vyhledává místa s vyšším obsahem dusíku, takže se buď vyskytuje na humóznějších půdách nebo na místech, která dusíkem obohatila lesní zvěř. Od dalších dvou podobných druhů oranžovek ji lze s jistotou odlišit mikroskopicky. Staré buky často napadá pyrenomycet spálenka skořepatá (Kretzschmaria deusta) - dříve přiléhavěji pojmenovaná dřevomor kořenový. Rychle rozkládá báze starých buků, které se pak vyvracejí z kořenů. Občasně se objevuje i lipách, což je případ zachycený na snímku. Mrtvé dubové větve pokrývá polštářnatka dubová (Diatrypella quercina). Proráží povrchovou vrstvu kůry, čímž se liší od většiny více či méně podobných pyrenomycetů.

ohňovec osikový
(Phellinus tremulae)

síťkovec trojbarvý
(Daedaleopsis tricolor)

ohňovec tečkovaný
(Phellinus punctatus)

Omezený počet sezónních druhů dává tentokrát větší prostor chorošům. Ohňovec osikový (Phellinus tremulae) je poměrně nehojný druh, který najdeme na (obvykle) živých kmenech osiky. Vvyrůstá v ranách po vylomených větví - téměř od země až do výšky několika metrů. Na mrtvých větvích třešní můžeme najít donedávna nehojný síťkovec trojbarvý (Daedaleopsis tricolor). Běžný síťkovec načervenalý (Daedaleopsis confragosa) na rozdíl od něj roste hojně i na jiných substrátech, než je třešňové dřevo, vytváří méně zbarvené (rychleji blednoucí) plodnice, jejichž spodní část kryje spíše síťkovitý hymenofor oproti téměř lupenatému. Na lískách, vrbách, ale snad i dalších listnáčích můžete najít rozlitou chorošovitou houbu, ohňovec tečkovaný (Phellinus punctatus). Od ostatních rozlitých ohňovců se odlišuje kombinací znaků jako jsou rozměry pórů, substrát, tendence k tvorbě klobouků, případně mikroznaky.

troudnatec pásovaný
(Fomitopsis pinicola)

hlíva plicní
(Pleurotus pulmonarius)

závojenka (zvonovka) jarní
(Entoloma vernum)

Troudnatec pásovaný (Fomitopsis pinicola) na snímku pochází z živé olše. Setkat se s ním můžete prakticky na všech dřevinách se středně tvrdým dřevem, v jižních Čechách ho známe přinejmenším z buků, smrků, jedlí, třešní a lip. Prudký přechod ze zimy do léta nedal prostor hlívě ústřičné (Pleurotus ostreatus), která fruktifikuje v chladnějších obdobích roku, takže se typicky vyskytuje v březnu a dubnu. Namísto toho jsme na několika lokalitách registrovali výskyt hlívy plicní (Pleurotus pulmonarius). Ta preferuje teplejší části roku, objevuje se koncem jara a na počátku léta. Přes nepřízeň počasí se ale můžete setkat s prvním jarním jedovatým druhem, závojenkou jarní (Entoloma vernum). Mnoho otrav po tomto druhu publikováno není, hnědý sametově lesklý klobouček se nepodobá žádném jedlému druhu. Otrávení sběrači se domnívali, že našli špičku obecnou. Ovšem houbař, který nevidí rozdíl mezi světle zbarvenou a hygrofánní špičkou obecnou a hnědou (často ostře zašpičatělou) závojenkou jarní, by se sběru hub určených ke konzumaci věnovat neměl.

fotografie: J. Geršl, J. Janda, M. Klimeš, J. Souček (autora zobrazíte najetím kurzoru na snímek)

Kontaktní osoba:
Mykologický klub
sekce:
Aktuality
Datum zveřejnění:
19.4.2018

Související články

Sdílet na FacebookSdílet na Google+Sdílet na TwitterSdílet na LinkedInPoslat odkaz emailemVytisknout tuto stránku

Kalendář akcí

Nejbližší akce

29.9.2018

Výstava hub v Pořežanech 2018

Pořežany