Právě rostou: květen 2019

Spolky a klubyMykologický klubAktualityPrávě rostou: květen 2019

Právě rostou: květen 2019

Letošní jarní sezóna je ovlivněna kontrastem suchého dubna a chladného vlhčího května…

Přes dostatek zimních srážek přinesl teplý a suchý duben (v některých oblastech Jihočeského kraje spadly měřitelné srážky až na samotném konci měsíce) úplné zastavení růstu hub. Typické druhy tohoto období (kačenky, smrže, ucháče) na četných lokalitách vůbec nevyrazily. Chladnější a srážkově bohatší květen pak způsobil, že krom druhů jarních začaly fruktifikovat i druhy podzimní, například čirůvka zemní (Tricholoma terreum), čirůvka dvoubarvá (Lepista saeva), ryzec olšový (Lactarius obscuratus) a několik dalších druhů ryzců. Kloboukaté jarní mykorhizní druhy (holubinky, hřib dubový…) se objevují jen omezeně a spíše lze pozorovat druhy, které jsou schopné krom jara fruktifikovat i na podzim. Patří k nim hřib borový (Boletus pinophilus), hřib plavý (Hemileccinum impolitum), muchomůrka růžovka (Amanita rubescens), muchomůrka slámožlutá (Amanita gemmata) a další.

kališník obecný
(Helvella acetabulum)

kališník podobný
(Helvella confusa)

kališník běločerný
(Helvella leucomelaena)

Vývoj počasí vyhovoval četným druhům chřapáčů. Pod listnáči, především duby, na různých typech půd roste kališník obecný (Helvella acetabulum). Štěrkovitý substrát obohacený o vápník preferuje vzácnější kališník podobný (Helvella confusa) mykorhizně vázaný na smrk. Na podobných lokalitách, ale pod borovicí, roste kališník běločerný (Helvella leucomelaena), který však roste spíše v první polovině jara. Z důvodu nedostatku vláhy v tomto období na většině nám známých lokalit nefruktifikoval.

chřapáč Quéletův
(Helvella queletii)

stopečka černá
(Helvella corium)

ucháč obecný
(Gyromitra esculenta)

Žebernatým třeněm význačný chřapáč Quéletův (Helvella queletii) dává přednost alkaličtějším půdám. Roste pod duby, lipami a některými dalšími listnáči. Pod vrbami, obvykle na chudší alkalické půdě (vápencový štěrk, ale i erodující panely), můžete najít drobné černé pohárky - stopečku černou (Helvella corium). Posledním z askomycetů, který rovněž v letošní sezóně příliš nerostl, je ucháč obecný (Gyromitra esculenta), saprotrof na borovém opadu. Staré atlasy jej uváděly jako jedlý, od publikace otrav v několika evropských zemích je považován za jedovatý.

pavučinec jarní
(Cortinarius vernus)

pavučinec kaštanový
(Cortinarius castaneus)

čirůvka šedožemlová
(Tricholoma scalpturatum)

Pod různými listnáči, častěji v náletech, se lze setkat s hnědě zbarveným pavučincem jarním (Cortinarius vernus). Většinou tvoří početné skupiny a je nápadný zaobleně kuželovitým kloboukem s více či méně vystouplým hrbolkem. V průměru mohutnější, v jižních Čechách vzácnější a živěji zbarvený, je pavučinec kaštanový (Cortinarius castaneus). Známe jej spíše z teplejších lokalit na nepříliš kyselém podloží, kde roste pod duby. Posledním lupenatým mykorhizním druhem je čirůvka šedožemlová (Tricholoma scalpturatum), pro kterou sice není takto časný růst nijak neobvyklý, ale jíž v posledních letech v důsledku suchého počasí začátekm sezóny příliš nevídáme.

špička obecná
(Marasmius oreades)

penízovka vodnatá
(Gymnopus aquosus)

opeňka měnlivá
(Kuehneromyces mutabilis)

Vlhká období vyhovují špičce obecné (Marasmius oreades), trávníkové houbě, kterou potkáte v zahradách, parcích, sadech, ale i pásech trávy na nezpevněných cestách. Ke klíčovým znakům patří typická barva, řídké světlé lupeny, rovný třeň a zvláštní pach, který bývá popisován jako hořkomandlový. Špičce může být trochu podobná penízovka vodnatá (Gymnopus aquosus), která však roste spíše trsnatě (a) z opadaného listí. Liší se i tenčími hustšími lupeny, odlišnou vůní a obvykle nepříliš rovnými třeni, které jsou na bázi rozšířené. Pařezy lip hostí opeňku měnlivou (Kuehneromyces mutabilis). Mladé plodnice mají lupeny překryté blankou - velem - které se později odděluje a vytváří prsten na třeni. Ten, v kombinaci s hygrofánním kloboukem, šupinkatým třeněm a nezaměnitelnou vůní, patří ke klíčovým určovacím znakům.

čirůvka májovka
(Calocybe gambosa)

křehutka opýřená
(Psathyrella pennata)

šupinovka uhelná
(Pholiota highlandensis)

Čirůvka májovka (Calocybe gambosa) patří k houbařsky nejvděčnějším druhům druhé poloviny jara. Její masité plodnice v bělavých, šedavých i žemlových odstínech se v posledních týdnech objevily na řadě lokalit - od zahrad a parků přes lesní okraje, louky, hráze rybníků a příkopy podél cest. Je jedním z druhů, které jsme letos v poradně pro houbaře určovali nejčastěji. Poslední dva pozemní lupenaté druhy najdete na jednorázových lesních ohništích a spáleništích. Křehutka opýřená (Psathyrella pennata) je roztroušeně se vyskytující druh, patrně jediná spáleništní křehutka, která je v našem regionu známá. Mladší (a neopršené) plodnice mají klobouk krytý pýřitými zbytky vela. Výrazně častěji se na spálených plochách setkáte se šupinovkou uhelnou (Pholiota highlandensis). Liší se celkově pevnějšími plodnicemi s hladkým, za vlhka slizkým kloboukem, žlutorezavým zbarvením a často živě zbarveným třeněm.

hřib borový
(Boletus pinophilus)

kořenovec načervenalý
(Rhizopogon roseolus)

hlíva čepičkatá
(Pleurotus calyptratus)

Hřibovitým houbám stávající počasí příliš nepřeje, během května jsme registrovali jen ojedinělé nálezy hřibu dubového (Boletus reticulatus), hřibu borového (Boletus pinophilus), hřibu kováře (Neoboletus luridiformis) a kozáku březového (Leccinum scabrum). Na několika lokalitách se objevily kořenovce. Podzemní plodnice těchto hub mohou být v důsledku deštivého počasí odhalené a díky výraznému zbarvení dobře viditelné. Rostou pod jehličnany, především borovicemi. Setkali jsme se s kořenovcem načervenalým (Rhizopogon roseolus), který má narůžovělé až cihlově červené plodnice s více méně šupinatou kresbou na povrchu a kořenovcem obecným (Rhizopogon vulgaris), který bývá spíše žlutavý, obvykle není šupinatý a růžovočervené odstíny získává jen na otlačených místech. Hlívu čepičkatou (Pleurotus calyptratus) jsme před rokem 2017 v jižních Čechách neznali. Tato teplomilná houba rostoucí na mrtvém dřevu topolů (včetně osik) se zřejmě v důsledku klimatických změn rychle šíří evidujeme ji již na sedmi lokalitách v kraji.

fotografie: J. Janda, V. Pravda, J. Souček (jméno autora zobrazíte najetím kurzoru na snímek)

Kontaktní osoba:
Mykologický klub
sekce:
Aktuality
Datum zveřejnění:
29.5.2019

Související články

Sdílet na FacebookSdílet na Google+Sdílet na TwitterSdílet na LinkedInPoslat odkaz emailemVytisknout tuto stránku

Kalendář akcí

Nejbližší akce