Právě rostou: srpen 2015

Spolky a klubyMykologický klubAktualityPrávě rostou: srpen 2015

Právě rostou: srpen 2015

Srpen pokračoval ve znamení vysokých teplot a minima srážek, takže se situace oproti červenci příliš nezměnila…

Ochlazení a déšť sice v polovině měsíce přerušily dlouhou vlnu veder, přesto není množství srážek dostačující na to, aby se dal předpokládat výraznější růst hub. Příznivější by situace mohla být na Jindřichohradecku, Táborsku a Třeboňsku, kde spadlo přes 50 milimetrů srážek, naopak nejméně deště vyšlo na Šumavu. Jestli toto množství vody bude mykorhizním houbám stačit, poznáme až začátkem září.

Jediné houby, které bylo možné během srpna hojněji najít, patří k chorošovitým. I jejich druhové spektrum bylo poměrně chudé, budeme-li počítat pouze čerstvé plodnice. Patrně nejnápadnější je sírovec žlutooranžový (Laetiporus suplhureus), který se objevuje na dubech - obvykle ale po vydatnějších deštích. Tentokrát však čekání vzdal a žlutými klobouky ozdobil dubové kmeny i v největším suchu. Po dešti vyrazila druhá vlna plodnic, větších a sytěji zbarvených. Dalším z druhů, které rychle zareagovaly na déšť, je pstřeň dubový (Fistulina hepatica). Oblé červené výrůstky s hrubým povrchem se objevují na kořenech, pařezech a kmenech dubů. Pokud nezaschnou, vytvoří postupně klobouky až několik desítek centimetrů velké. Na mnoha lokalitách lze najít troudnatec pásovaný (Fomitopsis pinicola), který se objevuje na kmenech a opadaných silných větvích listnáčů i jehličnanů. Plodnice na snímku pochází z živého kmene sakury.

sírovec žlutooranžový
(Laetiporus sulphureus)

pstřeň dubový
(Fistulina hepatica)

troudnatec pásovaný
(Fomitopsis pinicola)

Houbami na dřevě můžeme pokračovat. Velmi dobře zvládaly sucho lesklokorky. Nejhojnější, kterou najdeme téměř všude, kde je dostatek mrtvého dřeva, je lesklokorka ploská (Ganoderma applanatum). Preferuje listnáče, ale čas od času se objeví i na smrkovém pařezu, jako na našem snímku. Velmi podobná, ale vzácná, je lesklokorka tmavá (Ganoderma adspersum), která také roste na dřevě listnáčů. Preferuje ale teplá vzdušná stanoviště, a tak se s ní setkáme spíš v městských parcích. Čest rodovému jménu činí lesklokorka pryskyřičnatá (Ganoderma resinaceum). Oproti oběma předešlým pokrývá její klobouk lesklá lakovo-pryskyřičnatá vrstva. Roste nehojně až vzácně v nížinách a pahorkatinách na dubech a jiných živých listnáčích.

lesklokorka ploská
(Ganoderma applanatum)

lesklokorka tmavá
(Ganoderma adspersum)

lesklokorka pryskyřičnatá
(Ganoderma resinaceum)

Laková vrstva kryje i povrch lesklokorky lesklé (Ganoderma lucidum), která tvoří spíše drobnější plodnice vyrůstající na lesklé nožce. Objevuje se u dubových pařezů, ale i na patách živých dubů, vzácněji jiných stromů. V posledních letech jí je věnována pozornost pro údajné léčivé účinky. Podobné, ale často tmavší a rozměrnější plodnice, má lesklokorka jehličnanová (Ganoderma carnosum). Oproti předešlé dává přednost dřevu jehličnanů. Jinou skupinou dřevních hub, avšak s podobným názvem, jsou smolokorky. Smolokorka pryskyřičná (Ischnoderma benzoinum). Roste spíše na přirozených stanovištích na pařezech i padlých kmenech smrků a jedlí.

lesklokorka lesklá
(Ganoderma lucidum)

lesklokorka jehličnanová
(Ganoderma carnosum)

smolokorka pryskyřičná
(Ischnoderma benzoinum)

Někdy nemusíte houby hledat, naopak si najdou ony vás. Až domů se za vámi může vydat bedla cibulkotřenná (Leucocoprinus birnbaumii), drobná tropická bedlička, která se čas od času objevuje na substrátu v květináčích. Naší bedle vysoké (Macrolepiota procera), která se koncem srpna začala objevovat, je ale příbuzná jen velmi vzdáleně, takže s ní do polévky nepočítejte. Na místech, kde se po deštích dokázala déle udržet vlhkost, může růst v početných skupinách křehutka Candolleova (Psathyrella candolleana).

bedla cibulkotřenná
(Leucocoprinus birnbaumii)

bedla vysoká
(Macrolepiota procera)

křehutka Candolleova
(Psathyrella candolleana)

Pokud na mrtvém dřevu najdete bělavé plodnice drobné hlívy, jejíž dužnina má tendenci žloutnout - obzvlášť při zasychání, pak jste pravděpodobně našli hlívu plicní (Pleurotus pulmonarius). Žlutavě zbarvené plodnice a intenzivní pach připomínající zkažené zelí, zkažená vejce, hnijící česnek ap. má hlíva hnízdovitá (Phyllotopsis nidulans), která rovněž roste na mrtvém dřevu listnáčů. Na snímku jsou velmi mladé začínající plodnice. Ze hřibovitých zvládají současná sucha jen některé - jde spíš o méně běžné teplomilné druhy, z nichž se nejsnáze setkáte s hřibem medotrpkým (Caloboletus radicans) s bělavým - v suchém počasí až krémovým - kloboukem, žlutým třeněm, rourkami a dužninou, která na poškozených místech modrá. Je nejedlý, více či méně hořký a jeho konzumace může způsobit krátkodobou nevolnost.

hlíva plicní
(Pleurotus pulmonarius)

hlíva hnízdovitá
(Phyllotopsis nidulans)

hřib medotrpký
(Caloboletus radicans)

Závěrem několik vzácnějších hub: Na podmáčených stanovištích se smrkem, typicky rašeliništích a jejich okolí, se objevuje holubinka blaťácká (Russula helodes), jeden z mála chráněných druhů české mykoflóry. Zaměnit ji lze s holubinkou rudonohou (Russula rhodopoda) a holubinkou krvavou (Russula sanguinea), která roste v mykorhize s borovicí. Vlhká stanoviště preferuje také pavučinec žlutoplavý (Cortinarius limonius) a kyjanka purpurová (Alloclavaria purpurea).

holubinka blaťácká
(Russula helodes)

pavučinec žlutoplavý
(Cortinarius limonius)

kyjanka purpurová
(Clavaria purpurea)

autoři fotografií: P. Hájek, V. Pravda, J. Souček

Kontaktní osoba:
Mykologický klub
sekce:
Aktuality
Datum zveřejnění:
29.8.2015

Související články

Sdílet na FacebookSdílet na Google+Sdílet na TwitterSdílet na LinkedInPoslat odkaz emailemVytisknout tuto stránku

Kalendář akcí

Nejbližší akce