Právě rostou: září 2018 II

Spolky a klubyMykologický klubAktualityPrávě rostou: září 2018 II

Právě rostou: září 2018 II

Třetí čtvrtina září se ukázala být mykologicky nejúrodnějším obdobím letošního roku …

V letošním roce, kdy se houby objevovaly hojněji (a to jen v některých oblastech) s přelomem jara a léta a nyní krátce po polovině září, jsme nemohli mít s výběrem termínu výstavy větší štěstí. Již nyní, kvůli větru, absenci srážek a přízemním mrazíkům, je situace poměrně slabá a růst hub velmi prudce slábne. Období výstavy spojilo silnou vlnu růstu letních i podzimních druhů. V současnosti už letní houby prakticky nerostou a z podzimních spíše druhy tvořící mohutnější plodnice, které lépe snášejí rychlý úbytek vláhy.

chřapáč kadeřavý
(Helvella crispa)

chřapáč pružný
(Helvella elastica)

kulatěnka horská
(Cudonia circinans)

Celá letošní sezóna byla spíše chudá na askomycety a ani dočasně vlhčí období přelomu léta a podzimu na tom mnoho nezměnilo. Objevil se například bělavý chřapáč kadeřavý (Helvella crispa) a chřapáč pružný (Helvella elastica). Velmi vzácná kulatěnka horská (Cudonia circinans) roste ve vyšších polohách v opadu; my jsme ji našli ve smrko-bukové partii lesa s jedlí. Tato drobná houba může tvarem a rozměry trochu připomenout např. vodničku potoční, míhavku vodní nebo patyčku rosolovitou, oproti nimž preferuje sušší (nezamokřená) stanoviště.

lošák jelení
(Sarcodon imbricatus)

lošák šupinatý
(Sarcodon squamosus)

lošáček statný
(Phellodon confluens)

Ani lošákovité nejsou zastoupené nijak hojně, objevují se spíše různé druhy z rodu lošák jako lošák jelení (Sarcodon imbricatus), lošák šupinatý (Sarcodon squamosus) nebo lošák sivonohý (Sarcodon glaucopus), ale ze zástupců ostatních rodů jsme narazili pouze na lošáček statný (Phellodon confluens), zákonem chráněný druh. Roste v teplejších oblastech pod duby a zřejmě i ve smíšených porostech s borovicí na spíše chudších půdách, které nebyly příliš ovlivněny kyselými dešti.

ryzec strakatý
(Lactarius musteus)

ryzec citlivý
(Lactarius luridus)

ryzec honosný
(Lactarius representaneus)

Bory s chudými půdami vyhovují i krémově zbarvenému ryzci strakatému (Lactarius musteus). Ryzec citlivý (Lactarius luridus) preferuje porosty dubu na bázemi bohatších půdách. Vyznačuje se fialověním dužniny po poškození. Tento znak je typický i pro ryzec honosný (Lactarius representaneus), bledě žlutě zbarvený ryzec s chlupatým kloboukem, který se může objevit pod řadou stromů (smrk, bříza, osika, vrba), ale přesto je s ohledem na vysoké nároky na ekologii vzácný. 

ryzec ďubkovaný
(Lactarius scrobiculatus)

ryzec pravý
(Lactarius deliciosus)

ryzec polokrvomléčný
(Lactarius semisanguifluus)

Trochu podobný ryzec ďubkovaný (Lactarius scrobiculatus) najdeme ve smrčinách na méně kyselých půdách (vápencové čočky, náplavy potoků). Dužnina po poškození nemění barvu. Objevuje se také ryzec pravý neboli borový (Lactarius deliciosus) a vzácnější ryzec polokrvomléčný (Lactarius semisanguifluus), který jsme v jižních Čechách poprvé zaznamenali teprve loni. Může se podobat ryzci smrkovému, osmahlému, někdy trochu i ryzci pravému. Roste pod nejrůznějšími druhy borovic na vápníkem obohacených půdách a vyznačuje se vínovým zbarvením dužniny na řezu po zhruba 10-15 minutách.

ryzec lilákový
(Lactarius lilacinus)

ryzec hnědočervený
(Lactarius badiosanguineus)

ryzec sazový
(Lactarius fuliginosus)

Vzácnější ryzec lilákový (Lactarius lilacinus) roste na podobných stanovištích jako ryzec ďubkovaný, ale preferuje ještě vlhčí substrát a vyžaduje přítomnost olše. Nejčastěji ho proto najdeme v údolí potoků na nepříliš kyselých půdách. Z údolí potoka s olší a smrkem pocházejí i na snímcích zachycený ryzec hnědočervený (Lactarius badiosanguineus) a ryzec sazový (Lactarius fuliginosus).

pavučinec hercynský
(Cortinarius hercynicus)

pavučinec osikový
(Cortinarius trivialis)

pavučinec skvrnitý
(Cortinarius spilomeus)

Nápadně tmavofialovou barvu, plstnatě sametovým povrchem a růstem ve smrčinách vyšších poloh se vyznačuje pavučinec hercynský (Cortinarius hercynicus). Nepravidelné prstencovité pásování na třeni a růst po osikami (někdy i jinými listnáči) prozradí pavučinec osikový (Cortinarius trivialis). Přestože bývá uváděn jako jedlý, nelze jeho sběr - obzvlášť méně zkušeným houbařům - doporučit. Pavučinec skrvnitý (Cortinarius spilomeus) je vzácným druhem rostoucím ve smrčinách na humózních půdách.

pavučinec kafrový
(Cortinarius camphoratus)

pavuč. červenošafránový
(Cortinarius rubicundulus)

pavučinec hájový
(Cortinarius lucorum)

Pavučinec kafrový neboli kozí (Cortinarius camphoratus), který se trochu podobá pavučinci kozlímu (Cortinarius traganus) rozeznáme nejsnáze čichem. Aroma prvního (vyobrazeného) připomíná připálené brambory s česnekovou příměsí, druhý je cítit po levném jablečném šamponu. Pavučinec červenošafránový (Cortinarius rubicundulus) roste v jehličnatých lesích. Pavučinec hájový (Cortinarius lucorum) najdete od nejnižších jihočeských poloh až do hor. Roste v mykorhize s osikou a často vytváří početné skupiny.

pavučinec elegantní
(Cortinarius elegantior)

pavučinec zlatohnědý
(Cortinarius percomis)

pavučinec měnlivý
(Cortinarius variicolor)

Pavučinec elegantní (Cortinarius elegantior) roste pod smrky a jedlemi na vápencovém či hadcovém podloží. Vyznačuje se poměrně statnými plodnicemi, slámovými odstíny na klobouku a výraznou vroubenou hlízou. Na podobných stanovištích (spíše však pod smrky) roste i pavučinec zlatohnědý (Cortinarius percomis), který lze od podobných druhů poznat příjemnou vůní s ovocně kyselou a kořenitou (saturejka, oregano) složkou, která připomíná některé kolínské. Oba druhy může doporvázet hojnější pavučinec měnlivý (Cortinarius variicolor) kombinující hnědavé a fialové odstíny se zemitým pachem.

muchomůrka královská
(Amanita regalis)

šťavnatka broskvová
(Hygrophorus persicolor)

čirůvka obrovská
(Tricholoma colossus)

Spíše v horských polohách můžete najít krásně zbarvené plodnice muchomůrky královské (Amanita regalis). Je podobná široce rozšířené muchomůrce červené, ale pokožka klobouku má namísto červených medově až játrově hnědé tóny a strupy nejsou bílé, ale více méně žluté. Šťavnatka broskvová (Hygrophorus persicolor) patří ke vzácným houbám, ale v posledních letech jsme ji objevili na tří nových lokalitách, což by mohlo indikovat zlepšení podmínek potřebných pro tento druh. Na druhé straně zachovalých smrčin, ve kterých roste, rapidně ubývá z důvodu tzv. zásahů proti kůrovci. V borech s chudou půdou roste velmi vzácná čirůvka obrovská (Tricholoma colossus), jejíž šíření (na rozdíl od jiných druhů hub citlivých na kyselé deště) nepozorujeme.

helmovka zoubkatá
(Mycena pelianthina)

penízovka páchnoucí
(Tephrocybe rancida)

houžovec drobný
(Lentinellus bisus)

Helmovka zoubkatá (Mycena pelianthina) roste hlavně v bučinách. Připomíná hojnou helmovku ředkvičkovou, s níž sdílí i ředkvový pach. Odlišuje ji ale tmavě (fialově) zbarvené ostří lupenů. V opadu na humóznějších půdách, s oblibou na alkalickém podloží, roste také penízovka páchnoucí (Tephrocybe rancida), drobná šedavě zbarvená houba s přechody do hnědé či (na vrcholu) špinavě béžově okrové. Plodnice jsou cítit moučně a báze třeně kořenuje hluboko do substrátu. Na drobných smrkových větvičkách v opadu můžete najít vzácnější houžovec drobný (Lentinellus bisus), jehož proporce odpovídají druhovému jménu.

štítovka Thomsonova
(Pluteus thomsonii)

štítovka síťnatá
(Pluetus phlebophorus)

kukmák bělovlnný
(Volvariella bombycina)

Na opadu, ale i celistvém dřevu roste štítovka Thomsonova (Pluteus thomsonii), drobný druh s hnědým kloboukem pokrytým zvlášť kolem vrcholu výrazným vystouplým síťováním. Preferuje bučiny, ale objevit se může i v porostech jiných listnáčů. Na podobných místech se vyskytuje také štítovky síťnatá (Pluteus phlebophorus), která se liší živěji zbarvenými plodnicemi (více okrové nebo tmavě cihlové) a méně výraznou síťkou, která působí spíše dojmem jemného zvrásnění. Spíše masivní dřevo listnáčů preferuje kukmák bělovlnný (Volvariella bombycina). Kukmáky se od štítovek liší přítomností pochvy na bázi třeně, která však může být zanořená v substrátu. Správné určení proto může být podmíněno úspěšným vyjmutím celé plodnice.

kržatka šikmá
(Flammulaster limulatus)

šupinovka slizká
(Pholiota adiposa)

trsnatec obrovský
(Grifola frondosa)

Kržatka šikmá (Flammulaster limulatus) roste saprotrofně ve vyšších polohách na odumřelých kmenech listnáčů, méně i na jehličnanech. Vyskytuje se spíše v porostech pralesního a přirozeného charakteru, bezzásahových zónách a těžařské technice nepřístupných terénech. Na podobných místech se může objevit i šupinovka slizká (Pholiota adiposa), která je však mnohem hojnější a krom horských bučin roste i v nižších polohách na vrbách, osikách a dalších listnáčích. Poslední dřevní houbou je zástupce z řádu chorošotvarých; trsnatec obrovský (Grifola frondosa). Roste na dožívajících nebo mrtvých dubech - u bází, z kořenů nebo pařezů. Vzácněji se může objevit i na habru, buku a jiných listnáčích.

kuřátka jarmuzová
(Ramaria botrytis)

kuřátka žlutavá
(Ramaria flavescens cf.)

kuřátka horská
(Ramaria largentii)

Záříjové počasí vyhovuje mykorhizním kuřátkům. Houbaři často a mylně považují za kuřátka drobný krásnorůžek lepkavý rostoucí z mrtvého dřeva. Přestože i některé druhy „pravých“ kuřátek rostou saprotrofně, většina masitých druhů, mezi něž patří vyobrazení zástupci, jsou houby mykorhizní, rostoucí v symbióze s kořeny stromů. Vzácná kuřátka jarmuzová (Ramaria botrytis) se vyznačují starorůžovými tóny a růstem spíše v teplejších polohách pod duby nebo buky. Podobná kuřátka načervenalá (Ramaria rubripermanens) preferují spíše pahorkatiny a vyšší polohy, kde rostou pod jehličnany, vzácněji snad i pod buky. Velmi vzácná kuřátka žlutavá (Ramaria flavescens) mohou vytvářet velmi rozměrné plodnice, které se v dospělosti vyznačují dvoubarevností: špičky jsou živě žluté, starší větvičky krémově narůžovělé. Rostou pod jehličnany. Vzácná kuřátka horská (Ramaria largentii) rovněž preferují jehličnaté lesy. Od druhů s podobnou ekologií se vyznačují živě zbarvenými plodnicemi (zlatožluté, oranžově žluté) a silnějšími větvičkami.

liška žlutavá
(Cantharellus aurora)

číšoveček kápovitý
(Calyptella capula)

pýchavka obrovská
(Calvatia gigantea)

Ve vlhčí smrčině protkané stružkami a potůčky jsme našli lišky žlutavé (Cantharellus aurora), vzácnější příbuzné lišky nálevkovité. Bývají o něco sytěji zbarvené a postrádají lišty - hymenofor je hladký nebo u starších plodnic zvrásnělý). Na zbytcích bylin si můžete všimnout drobných bílých stopkatých a kapucovitě orientovaných plodnic číšovečku kápovitého (Calyptella capula). Nezvykle bohatě v září rostla pýchavka obrovská (Calvatia gigantea), která byla větším počtem plodnic zastoupena i naší výstavě.

hřib borový
(Boletus pinophilus)

hřib královský
(Butyriboletus regius)

hřib moravský
(Aureoboletus moravicus)

Bohatý růst hřibu smrkového a hnědého asi není nutné obrazově ilustrovat, houbaři i mykologové, kteří vyrazili do terénu, jej patrně nepřehlédli. Zajímavý byl o něco bohatší růst vzácného hřibu borového (Boletus pinophilus), který v rozporu se jménem můžete najít nejen v borech, ale i ve smrčinách a bučinách. Ovšem zdaleka ne všude. Překvapily i velmi vzácné hřib královský (Butyriboletus regius) a hřib moravský (Aureoboletus moravicus), druhy teplých dubin, které jsou zákonem chráněné.

fotografie: J. Janda, J. Souček (jméno autora zobrazíte najetím kurzoru na snímek)

Kontaktní osoba:
Mykologický klub
sekce:
Aktuality
Datum zveřejnění:
30.9.2018

Související články

Sdílet na FacebookSdílet na Google+Sdílet na TwitterSdílet na LinkedInPoslat odkaz emailemVytisknout tuto stránku

Kalendář akcí