Historická budova Jihočeského muzea 
Muzeum koněspřežky 
Tvrz Žumberk u Nových Hradů 
Památník Jana Žižky z Trocnova 
tvůrčí dílny
Právě rostou: červenec 2014
Ani vydatnější srážky nestačily na dorovnání vláhového deficitu. I když nemá smysl vyrážet do lesa s košíkem, řadu zajímavých hub najít můžete.
Z hřibovitých se krátce po deštích objevily především „babky“. Nejčastěji lze najít hřib žlutomasý (Xerocomellus chrysenteron), hřib uťatovýtrusý (Xerocomellus porosporus), který se liší absencí růžové barvy v prasklinkách na klobouku, hřib políčkatý (Xerocomellus cisalpinus) - od babky jej rozlišíte spíše žlutým třeněm, který při osahání nebo rozkrojení modrá. Pod duby a lipami vyrůstá i krásně zbarvený hřib červený (Xerocomellus rubellus), jehož červený klobouk obvykle políčkovitě nerozpraskává. Nerozpraskaným ale hnědě zbarveným kloboukem se vyznačuje také „podzimní babka“ - hřib sametový (Xerocomellus pruinatus). Na sušších stanovištích rostou „babkám“ podobné suchohřiby, pod duby nejčastěji hřib plstnatý (Xerocomus subtomentosus) a pod smrky hřib osmahlý (Xerocomus ferrugineus).
|
hřib žlutomasý |
hřib uťatovýtrusý |
hřib políčkatý |
|
hřib červený |
hřib sametový |
hřib plstnatý |
S „pravými“ hřiby je to zatím slabší. Ojediněle je možné najít hřib dubový (Boletus reticulatus) i smrkový (Boletus edulis), objevil se ale už i vzácný hřib bronzový (Boletus aereus). V jižních Čechách roste téměř jen na prosluněných hrázích rybníků pod duby. Podobný je hřibu dubovému, ale liší se tmavými kávovými odstíny klobouku, které jsou často doplněny rezavými skvrnami či žíháním. I když se v posledních letech nachází častěji, stále patří, s ohledem na počet známých lokalit, k nejvzácnějším jihočeských hřibům.
|
hřib dubový |
hřib smrkový |
hřib bronzový |
Barevné hřiby můžeme rozdělit do dvou skupin: Ty, kterým současné teplé počasí vyhovuje a ty, které by ocenily nižší teploty a více vláhy. Do druhé skupiny patří kovář (Boletus luridiformis), na který je ještě možné narazit - spíše ale v podobě starých plodnic, které se ke sběru nehodí. Podobně tak nejedlý hřib plavý (Hemileccinum impolitum), nemodrající houbu se světlým kloboukem, žlutými rourkami a dužninou, která obvykle páchne nepříjemně chemicky - po karbolu či jodoformu. Najdete jej většinou pod duby v okolí rybníků, případně na jiných teplých, ale vlhčích stanovištích. Na vysoké letní teploty jsou jako stavěné hřib medotrpký (Caloboletus radicans) a hřib přívěskatý (Butyriboletus appendiculatus). Preferují podobná stanoviště - teplé okraje dubových lesů, příkopy lemující dubové aleje nebo - nejčastěji - rybniční hráze. Hřib medotrpký může díky světlému klobouku a žlutému třeni připomenout výše zmíněný hřib plavý - nejsnáze jej rozlišíte tím, že na rozdíl od něj na poškozených místech modrá. Praktické houbaře nemusí vzájemná záměna těchto dvou druhů příliš trápit, nejedlý je totiž i hřib medotrpký, jehož hořká dužnina a často nepříjemný pach ke konzumaci nelákají. Hřib plavý a hřib přívěskatý jsou zařazené v Červeném seznamu hub České republiky jako téměř ohrožené druhy (NT).
|
hřib plavý |
hřib přívěskatý |
hřib medotrpký |
Hřiby opustíme, ale na hrázích ještě chvíli zůstaneme: V posledních týdnech se na několika místech objevil vzácný ryzec pásovaný (Lactarius zonarius, zařazen v Červeném seznamu jako zranitelný druh - VU) a ryzec krátkonohý (Lactarius acerrimus). Oba jsou si velmi podobné, oba jsou nejedlé. Přesto jsme na jedné lokalitě našli odřezky z plodnic sklizených houbařem, který se zřejmě domníval, že sbírá chutný ryzec pravý (Lactarius deliciosus). Jenže ten roste pod borovicemi, nikoli pod duby, a hlavně roní oranžové - ne bílé - mléko. Ryzec pásovaný i r. krátkonohý jsou hořce palčivé, takže si na nich nálezce zcela jistě nepochutnal. Spíše než ryzce můžeme v současné době sbírat holubinky. Samozřejmě za předpokladu, že je umíme rozlišovat Roste totiž celá škála jedlých i nejedlých (palčivých) druhů. Z chutných například holubinka nazelenalá (Russula virescens) s hráškově až měděnkově zeleným rozpraskaným kloboukem, holubinka mandlová (Russula vesca) a h. bukovka (Russula heterophylla). Pokud najdete pod listnáči skupinu nevýrazně hnědošedých holubinek, jde pravděpodobně o nepříliš příjemně vonící holubinku hřebínkatou (Russula pectinatoides), popř. o něco méně častou holubinku nelibou (Russula amoenolens), nebo - máte-li štěstí - vzácnější holubinku pruhovanou (Russula insignis) či h. sesterskou (Russula sororia). S klidným svědomím je můžete nechat dál růst, k jídlu se (ať už kvůli nepříjemnému pachu, nebo silně pálivé dužnině) nehodí ani jedna.
|
ryzec pásovaný |
holubinka nelibá |
holubinka mandlová |
Pod duby a lipami v těchto dnech roste nehojná a holubinka měnlivá (Russula risigallina). Tato drobná křehká houba mívá klobouk růžově nebo žlutavě či meruňkově zbarvený - spíše ji ale poznáte podle lupenů, které jsou oproti většině běžných holubinek výrazněji sytě žlutookrové a zvláště při zasychání nakysle či po vadnoucích kbvětech růže vonící. Z dalších druhů, na které jsme v červenci narazili, pouze jmenujme: holubinka černonachová (Russula atropurpurea), holubinka slanečková (Russula graveolens), holubinka namodralá (Russula cyanoxantha), holubinka podmračná (Russula parazurea), holubinka citlivá (Russula luteotacta)…
|
strmělka nálevkovitá |
penízovka vřetenonohá |
penízovka splývavá |
Závěrem se na chvíli zastavíme u nemykorhizních hub, tedy těch, které nežijí v symbióze se stromy, ale živiny získávají například z organických zbytků. Poměrně hojně se po deštích (nejen v naší poradně pro houbaře) objevovala nejedlá strmělka nálevkovitá (Clitocybe gibba). Z mrtvých kořenů stromů nebo dřevních zbytků vyrůstá ve shlucích penízovka vřetenonohá (Gymnopus fusipes). Příbuzná, rovněž ve shlucích rostoucí, ale mnohem drobnější a křehčí je penízovka splývavá (Gymnopus confluens), která má ráda silné vrstvy opadaného listí a spíše stinná stanoviště.
fotografie X. chrysenteron: z Wikimedia Commons (CC BY-SA 2.0 DE), autor Holger Gröschl, upraveno
Související články
Pobočky
- Historická budova Jihočeského muzea
- Muzeum koněspřežky
- Tvrz Žumberk u Nových Hradů
- Památník Jana Žižky z Trocnova
