Právě rostou: červenec 2014

Spolky a klubyMykologický klubAktualityPrávě rostou: červenec 2014

Právě rostou: červenec 2014

Ani vydatnější srážky nestačily na dorovnání vláhového deficitu. I když nemá smysl vyrážet do lesa s košíkem, řadu zajímavých hub najít můžete.

Z hřibovitých se krátce po deštích objevily především „babky“. Nejčastěji lze najít hřib žlutomasý (Xerocomellus chrysenteron), hřib uťatovýtrusý (Xerocomellus porosporus), který se liší absencí růžové barvy v prasklinkách na klobouku, hřib políčkatý (Xerocomellus cisalpinus) - od babky jej rozlišíte spíše žlutým třeněm, který při osahání nebo rozkrojení modrá. Pod duby a lipami vyrůstá i krásně zbarvený hřib červený (Xerocomellus rubellus), jehož červený klobouk obvykle políčkovitě nerozpraskává. Nerozpraskaným ale hnědě zbarveným kloboukem se vyznačuje také „podzimní babka“ - hřib sametový (Xerocomellus pruinatus). Na sušších stanovištích rostou „babkám“ podobné suchohřiby, pod duby nejčastěji hřib plstnatý (Xerocomus subtomentosus) a pod smrky hřib osmahlý (Xerocomus ferrugineus).

hřib žlutomasý
(Xerocomellus chrysenteron)

hřib uťatovýtrusý
(Xerocomellus porosporus)

hřib políčkatý
(Xerocomellus cisalpinus)

hřib červený
(Xerocomellus rubellus)

hřib sametový
(Xerocomellus pruinatus)

hřib plstnatý
(Xerocomus subtomentosus)

S „pravými“ hřiby je to zatím slabší. Ojediněle je možné najít hřib dubový (Boletus reticulatus) i smrkový (Boletus edulis), objevil se ale už i vzácný hřib bronzový (Boletus aereus). V jižních Čechách roste téměř jen na prosluněných hrázích rybníků pod duby. Podobný je hřibu dubovému, ale liší se tmavými kávovými odstíny klobouku, které jsou často doplněny rezavými skvrnami či žíháním. I když se v posledních letech nachází častěji, stále patří, s ohledem na počet známých lokalit, k nejvzácnějším jihočeských hřibům.

hřib dubový
(Boletus reticulatus)

hřib smrkový
(Boletus edulis)

hřib bronzový
(Boletus aereus)

Barevné hřiby můžeme rozdělit do dvou skupin: Ty, kterým současné teplé počasí vyhovuje a ty, které by ocenily nižší teploty a více vláhy. Do druhé skupiny patří kovář (Boletus luridiformis), na který je ještě možné narazit - spíše ale v podobě starých plodnic, které se ke sběru nehodí. Podobně tak nejedlý hřib plavý (Hemileccinum impolitum), nemodrající houbu se světlým kloboukem, žlutými rourkami a dužninou, která obvykle páchne nepříjemně chemicky - po karbolu či jodoformu. Najdete jej většinou pod duby v okolí rybníků, případně na jiných teplých, ale vlhčích stanovištích. Na vysoké letní teploty jsou jako stavěné hřib medotrpký (Caloboletus radicans) a hřib přívěskatý (Butyriboletus appendiculatus). Preferují podobná stanoviště - teplé okraje dubových lesů, příkopy lemující dubové aleje nebo - nejčastěji - rybniční hráze. Hřib medotrpký může díky světlému klobouku a žlutému třeni připomenout výše zmíněný hřib plavý - nejsnáze jej rozlišíte tím, že na rozdíl od něj na poškozených místech modrá. Praktické houbaře nemusí vzájemná záměna těchto dvou druhů příliš trápit, nejedlý je totiž i hřib medotrpký, jehož hořká dužnina a často nepříjemný pach ke konzumaci nelákají. Hřib plavý a hřib přívěskatý jsou zařazené v Červeném seznamu hub České republiky jako téměř ohrožené druhy (NT).

hřib plavý
(Hemileccinum impolitum)

hřib přívěskatý
(Butyriboletus appendiculatus)

hřib medotrpký
(Caloboletus radicans)

Hřiby opustíme, ale na hrázích ještě chvíli zůstaneme: V posledních týdnech se na několika místech objevil vzácný ryzec pásovaný (Lactarius zonarius, zařazen v Červeném seznamu jako zranitelný druh - VU) a ryzec krátkonohý (Lactarius acerrimus). Oba jsou si velmi podobné, oba jsou nejedlé. Přesto jsme na jedné lokalitě našli odřezky z plodnic sklizených houbařem, který se zřejmě domníval, že sbírá chutný ryzec pravý (Lactarius deliciosus). Jenže ten roste pod borovicemi, nikoli pod duby, a hlavně roní oranžové - ne bílé - mléko. Ryzec pásovaný i r. krátkonohý jsou hořce palčivé, takže si na nich nálezce zcela jistě nepochutnal. Spíše než ryzce můžeme v současné době sbírat holubinky. Samozřejmě za předpokladu, že je umíme rozlišovat Roste totiž celá škála jedlých i nejedlých (palčivých) druhů. Z chutných například holubinka nazelenalá (Russula virescens) s hráškově až měděnkově zeleným rozpraskaným kloboukem, holubinka mandlová (Russula vesca) a h.  bukovka (Russula heterophylla). Pokud najdete pod listnáči skupinu nevýrazně hnědošedých holubinek, jde pravděpodobně o nepříliš příjemně vonící holubinku hřebínkatou (Russula pectinatoides), popř. o něco méně častou holubinku nelibou (Russula amoenolens), nebo - máte-li štěstí - vzácnější holubinku pruhovanou (Russula insignis) či h. sesterskou (Russula sororia). S klidným svědomím je můžete nechat dál růst, k jídlu se (ať už kvůli nepříjemnému pachu, nebo silně pálivé dužnině) nehodí ani jedna.

ryzec pásovaný
(Lactarius zonarius)

holubinka nelibá
(Russula amoenolens)

holubinka mandlová
(Russula vesca)

Pod duby a lipami v těchto dnech roste nehojná a holubinka měnlivá (Russula risigallina). Tato drobná křehká houba mívá klobouk růžově nebo žlutavě či meruňkově zbarvený - spíše ji ale poznáte podle lupenů, které jsou oproti většině běžných holubinek výrazněji sytě žlutookrové a zvláště při zasychání nakysle či po vadnoucích kbvětech růže vonící. Z dalších druhů, na které jsme v červenci narazili, pouze jmenujme: holubinka černonachová (Russula atropurpurea), holubinka slanečková (Russula graveolens), holubinka namodralá (Russula cyanoxantha), holubinka podmračná (Russula parazurea), holubinka citlivá (Russula luteotacta)…

strmělka nálevkovitá
(Clitocybe gibba)

penízovka vřetenonohá
(Gymnopus fusipes)

penízovka splývavá
(Gymnopus confluens)

Závěrem se na chvíli zastavíme u nemykorhizních hub, tedy těch, které nežijí v symbióze se stromy, ale živiny získávají například z organických zbytků. Poměrně hojně se po deštích (nejen v naší poradně pro houbaře) objevovala nejedlá strmělka nálevkovitá (Clitocybe gibba). Z mrtvých kořenů stromů nebo dřevních zbytků vyrůstá ve shlucích penízovka vřetenonohá (Gymnopus fusipes). Příbuzná, rovněž ve shlucích rostoucí, ale mnohem drobnější a křehčí je penízovka splývavá (Gymnopus confluens), která má ráda silné vrstvy opadaného listí a spíše stinná stanoviště.


fotografie X. chrysenteron: z Wikimedia Commons (CC BY-SA 2.0 DE), autor Holger Gröschl, upraveno

Kontaktní osoba:
Mykologický klub
sekce:
Aktuality
Datum zveřejnění:
20.7.2014

Související články

Sdílet na FacebookSdílet na Google+Sdílet na TwitterSdílet na LinkedInPoslat odkaz emailemVytisknout tuto stránku

Kalendář akcí

Nejbližší akce

18.10.2017

Mladí mykologové

Hlavatce u Tábora
21.10.2017

Výstava hub v Pořežanech

Pořežany

Aktuálně

Botanická vycházka Vycházka

Botanická vycházka

Lenka Limová - Krosienka nepřehlédněte

Lenka Limová - Krosienka