Stálá expozice - Příběh města

Vážení návštěvníci, dovolujeme si Vás upozornit na nově dostupnou službu ve stálé expozici Příběh města Českých Budějovic - audioguidy. Záměrem audioprůvodců je poutavě přiblížit nové zajímavosti z historie daných exponátů (jejich původ, využití atd.), ale i méně známé informace z dějin města a to nejen zahraničním návštěvníkům, ale i těm českým. Namluvené texty jsou k dispozici v českém, anglickém a německém jazyce. Více informací se dozvíte ZDE.

Mincování v Českých Budějovicích - obnovená část stálé expozice

Obnovená část expozice upozorňuje na jednu z významných epizod v historii města. Výstava přibližuje historii ražby mincí v Č. Budějovicích a její souvislost s dolováním stříbra v rudolfovském důlním revíru. Vedle ražeb královské mincovny z let 1569 – 1611 ze zlatníkového a tolarového období zde budou i ukázky brakteátů z 2. poloviny 13. století, kdy byly v Budějovicích s největší pravděpodobností mince raženy také.

V letech 1569 – 1611 fungovala v Českých Budějovicích královská mincovna. Na příkaz panovníka a pod dohledem královských mincmistrů byly v dnešním dominikánském klášteře na Piaristickém náměstí raženy oběžné stříbrné mince – zlatníky, krejcary a jejich díly. Stříbro dodávaly prosperující rudolfovské doly; byli to právě rudolfovští těžaři, kteří několikrát upozorňovali na nebezpečné převážení stříbra do Prahy a žádali o zřízení mincovny v blízkosti dolů. Českobudějovická mincovna razila kvalitní stříbrné mince po 42 let, počátkem 17. století však začala produkce rudolfovských dolů znatelně slábnout a po zatopení štol byla těžba ukončena. Spolu s doly zanikla také mincovna.

Některé nálezy vrcholně středověkých mincovních depotů však naznačují, že v Budějovicích se mince razily již za vlády Přemysla Otakara II. v druhé polovině 13. století. Existence mincovny není spolehlivě doložena, nálezy souborů téměř identických brakteátů, které jsou v expozici také vystaveny, však tuto hypotézu podporují. Kromě nich si návštěvníci mohou prohlédnout i několik dalších mincovních depotů, nalezených v okolí Českých Budějovic.

Městský znak - obměněná část stálé expozice (od 11. 5. 2021)

Obměněná část stálé expozice zachycuje historický vývoj budějovického městského znaku, který je jeden z nejstarších v Čechách, od počátků jeho užívání ve středověku do současnosti.

Představeny jsou předměty z muzejních sbírek, které názorně ukazují jeho proměny a polepšování, prezentována jsou například nejstarší pečetidla města. Mnohé návštěvníky jistě překvapí rozmanitost použití znaku nejen v městské správě, ale i výtvarném umění, spotřebním zboží nebo symbolice místních podniků a organizací.

Městský znak Českých Budějovic prošel za více než 755 let existence města několika proměnami, z nich ovšem pouze tři byly provedeny se schválením panovníka/státu. Znak Budějovic vycházel z pečetního znamení. Motiv věží a lva, který je na něm od počátku, je obecný, objevuje se u mnoha českých měst, pravděpodobně vychází z obrazu na tehdejších mincích, tzv. brakteátech. Věž je obecným symbolem moci, ne vždy bylo město užívající tento motiv opevněné. Český lev označuje město královské a vyjadřuje sounáležitost s panovníkem.

EXPOZICE PŘÍBĚH MĚSTA ČESKÝCH BUDĚJOVIC

O Českých Budějovicích bylo napsáno mnoho knih, odborných historických pojednání, článků. Je to samozřejmé, neboť se jedná o jedno z největších českých měst, je přirozeným centrem regionu a jeho historie je barvitá, dramatická, plná událostí. 

Ve třech sálech se návštěvník seznámí pomocí artefaktů, ale i díky možnostem, které nám dovoluje moderní technika, s historií města. Samotná expozice se připravovala mnoho let, podílelo se na ní mnoho odborníků, nejenom z muzea, ale i z ostatních vědomostních institucí – Státního okresního archivu, Jihočeské univerzity, Akademie věd a Národního památkového ústavu.

Odborný tým byl postaven před nelehký úkol – vměstnat dlouhý příběh města, který zdaleka nezačíná až rokem 1265, do pouhých třech sálů. Tyto prostory budou totiž v budoucnu obklopeny dalšími expozičními celky. Své místo zde musely tedy najít předměty dokladující příběh místa a města od doby několik tisíc let před naším letopočtem, až do druhé poloviny 20. století.

Tento značný časový rozsah s sebou nese mnoho úskalí. Odborný tým musel vybírat z historie města to nejdůležitější, musel se „dopouštět“ mnoha zjednodušení a musel si být vědom toho, že bude vystaven tvrdé kritice návštěvnického vkusu. Najde se samozřejmě mnoho lidí, kteří řeknou, co všechno v expozici chybí, co by tam mělo být obsaženo. Tyto podněty však odborný tým bude vyhodnocovat a stanou se jistě podkladem pro následné výstavy či konference.

Návštěvník bude mít možnost vidět v expozici i takové předměty, jako je například středověká zdobená gotická podlaha z kostela sv. Mikuláše, která bude veřejnosti představena úplně poprvé. Řada exponátů z období gotiky, renesance a baroka bude vystavena vůbec poprvé, přičemž vysloveně unikátní je oddíl věnovaný židovské komunitě ve městě. Exponáty sice nejsou instalovány na velkém prostoru, významem však přesahují rámec jihočeského a českého regionu. Opravdové „špeky“ pak návštěvníci spatří v Kabinetu umění, v němž se budou vybrané exponáty postupně obměňovat. Pro zahájení expozice vylo vybráno období gotiky. Tím se muzeum přihlásilo k projektu „Jižní Čechy husitské“ a zároveň předznamenalo tímto souborem i významné výročí příštího roku, které je spojeno s postavou Karla IV. Za období 19. a 20. století si pak budou moci návštěvníci expozice – a je to taková lahůdka připravená zejména pro „Budějovičáky křtěné Vltavou a Malší“ – porovnat, jak vypadaly některé partie města, které dnes „již zavál čas“.

Odborný tým, který pracoval pod vedením Jiřího Petráše, historika Jihočeského muzea v Českých Budějovicích, sestával z Nory Jelínkové, kunsthistoričky muzea, Zuzany Thomové, archeoložky muzea, Leoše Nikrmajera, historika muzea, Petry Prokopcové, kurátorky divadelního fondu  a  týmu pracovníků z oddělení společenských věd. Dále byli jeho členy Daniel Kovář a Jiří Cukr ze Státního okresního archivu v Českých Budějovicích, Jiří Dvořák z Jihočeské univerzity, Roman Lavička z Národního památkového ústavu České Budějovice a Tomáš Sterneck z Historického ústavu Akademie věd České republiky.

Přípravné a instalační práce pak probíhaly pod vedením Nory Jelínkové, výborná byla spolupráce s architektkou projektu Milenou Beneš a výtvarným ateliérem EM Grafika pod vedením Emy Majerové. Digitální techniku měl na starosti odborný pracovník muzea Martin Dvořák.   

Jiří Petráš