Hřibovité houby - suchohřiby a babky

Hřiby patří k houbařsky nejoblíbenějším druhům. I mezi nimi se ale najde celá řada nejedlých, nebezpečných i chráněných. V jižních Čechách je můžeme vzácnější druhy najít především na prohřátých okrajích lesů nebo rybničních hrázích, kde rostou pod duby; jen některé z nich se objevují i v horských lesích pod jehličnany. Běžné i vzácnější druhy najdete v následujícím přehledu. Některé jsou zařazeny do Červeného seznamu hub (makromycetů) České republiky, případně zákonem chráněné. Ty by neměly být sbírané pro kuchyňskou potřebu - pokud je najdete, plodnice netrhejte a ponechte na stanovišti, aby mohly šířit výtrusy. V případě, že jste plodnici některého z vzácných druhů již utrhli, předejte ji prosím k potvrzení determinace v naší poradně pro houbaře.

• pravé a barevné hřiby
• suchohřiby a babky

Hřib plstnatý (Xerocomus subtomentosus)

ddd

Hřib hnědý (Imleria badia)

ddd

Hřib žlutomasý (Xerocomellus chrysenteron)

ddd

Hřib uťatovýtrusý (Xerocomellus porosporus)

ddd

Hřib políčkatý (Xerocomellus cisalpinus)

Druh, který nebyl donedávna rozlišovaný od podobných druhů rodu Xerocomellus, především hřibu žlutomasého (Xerocomellus chrysenteron) a hřibu sametového (Xerocomellus pruinatus). Hřibu žlutomasému se podobá tendencí k rozpraskávání klobouku a růžovým zbarvením prasklin. Liší se od něj charakterem prasklin (ty za běžného počasí nezasahují hluboko do dužniny, ale jsou jen povrchové, ploché), dále modráním třeně, hlavně v povrchových vrstvách (na řezu i otlaku, reakce může být pomalejší) a bělavým zbarvením dužniny v klobouku. Hřibu sametovému se podobá zarůžovělou linkou po obvodu klobouku. Liší se od něj tendencí k rozpraskávání a modráním třeně. Hřib políčkatý roste pod různými listnáči a ve smíšených lesích, známe ho hlavně z nižších nadmořských výšek a lokalit plus mínus teplomilných druhů hub, kde může být za příznivých let i hojný.

Hřib sametový (Xerocomellus pruinatus)

ddd

Hřib červený (Hortiboletus rubellus)

Roztroušeně se vyskytující, místy běžný druh. Naprostá většina lokalit je synantropního charakteru (parky, zahrady, hráze rybníků). Roste pod listnáči, nejčastěji pod dubem, lípou nebo břízou, obvykle na humózních půdách. Přestože je považován za jedlý, je houbaři obvykle míjen - podle některých názorů mimo jiné pro lehce nahořklou či natrpklou příchuť. Kvalitativně je na úrovni většiny jiných babek - snadno podléhá zkáze a bývá napaden nedohubem, parazitickou plísní.

Hřib mokřadní (Xerocomellus ripariellus)
Červený seznam - neznámé rozšíření (DD)

Vzácnější houba, kteoru najdeme na občasně zaplavovaných místech. V jižních Čechách je známa zhruba ze šesti lokalit, z čehož všechny jsou v těsném okolí rybníků. Často jde o odvodňovací strouhy pod hrázemi, které krom dubů lemují vrby nebo olše. Zaplavovaná místa lze poznat zpravidla podle šedočerného částečně rozloženého listí. Hřib mokřadní se objevuje spíše ve vlhčích letech po vydatnějších deštích. Plodnice velmi snadno podléhají zkáze, na stanovišti obvykle vydrží jen velmi krátce. Vyznačují se červeným kloboukem (převládají buďto vínové nebo cihlovohnědé odstíny), temeno klobouku často kryje šedoolivový povlak. Červená vrstva má tendenci k rozpraskávání, praskliny mají obvykle žlutavé zbarvení (čímž se hřib mokřadní liší od hřibu políčkatého, jehož praskliny jsou zbarvené bledě růžově). Třeň je zbarvený žlutě, povrch alespoň zčásti kryjí drobná karmínově či vínově červená zrníčka. Dužnina ve třeni a rourky mají při poškození tendenci modrozelenat (intenzita barevné reakce ale výrazně závisí na počasí a stáří plodnice).

Hřib Markův (Xerocomellus marekii)

Velmi vzácný druh, který je doposud v České republice známý jen na jednotkách lokalit. V jižních Čechách byl nalezen v roce 2016 přímo v Českých Budějovicích. O ekologických nárocích tohoto druhu není příliš známo, dosavadní lokality se rozkládají v nižších nadmořských výškách v teplých oblastech pod duby. „Naše“ lokalita se v podstatě liší jen tím, že na ní houba roste pod solitérní břízou. Hřib Markův se odlišuje od běžnějšího hřibu červeného (Hortiboletus rubellus) výrazně rozpraskaným kloboukem a uťatými výtrusy. Oproti hřibu políčkatému (Xerocomellus cisalpinus) se liší živěji žlutou barvou, hlubšími prasklinami zasahujícími do dužniny klobouku, žlutým zbarvením prasklin (oproti růžovému), sytější barvou dužniny a uťatými výtrusy. Oproti hřibu uťatovýtrusnému (Xerocomellus porosporus) se liší živě červenou barvou klobouku, obzvlášť u mladších nezaschlých plodnic. Velmi vzácný hřib finský (Xerocomellus fennicus), který má rovněž uťaté výtrusy, se liší méně výrazným až zcela chybějícím rozpraskáním klobouku, občas béžovoolivovým přelivem tlumícím červenou barvu klobouku a modráním dužniny na řezu i v oblasti klobouku (nejen kolem rourek) a spodní poloviny třeně. Hřib mokřadní (Xerocomellus ripariellus) preferuje jinou ekologii (vlhká místa, kde alespoň občasně stojí voda), nemá uťaté výtrusy, méně výrazným až chybějícím rozpraskáváním klobouku a patrně i růstem pod jinými dřevinami (olše, vrby). Nálezy hřibu Markova nám můžete hlásit prostřednictvím poradny pro houbaře.

Hřib lindový (Hortiboletus bubalinus)

Vzácnější druh, který patrně nebyl dlouhou dobu rozlišován od podobně zbarvených příbuzných druhů jako hřib Engelův (Hortiboletus engelii) nebo hřib meruňkový (Rheubarbariboletus armeniacus). Od obou se nejnápadněji liší růžovou vrstvou dužniny pod pokožkou klobouku, tento znak je nejlépe patrný na příčném řezu, kde růžová vrstva přechází v bílou dužninu klobouku. Makroskopicky je zřejmě totožný s hřibem načervenalým (Xerocomus erubescens) popsaným ze Španělska.

Roste pod lipami, uváděn je i pod topoly. Spektrum mykorhizních symbiontů pravděpodobně bude širší, známe ho i ze smíšeného porostu s dubem, smrkem a modřínem a také z porostu dubu s borovicí. Zřejmě preferuje substráty obohacené vápníkem, takže se častěji objevuje na synantropních stanovištích (v parcích, zahradách ap.). Patrně není nijak výrazně teplomilný, v jižních Čechách jsme jej našli v rozpětí 400-925 m n. m.