Program pro znevýhodněné návštěvníky Facebook Instagram

Chřapáče v jižních Čechách

Chřapáč kadeřavý (Helvella crispa)

foto: J. Souček

Větší bělavě zbarvený druh, při zasychání žlutorezavějící. Klobouk nepravidelně (často cípatě) prolamovaný, třeň prorostle žebernatý s jamkami a komůrkami.

Roste pod listnáči (např. duby, buky a osikami) na humózních půdách pokrytých vrstvou opadu. Preferuje kyselá až neutrální podloží. Objevuje se na hrázích rybníků, podél cest, v příkopech.

Fruktifikuje od července do září, četnost i doba výskytu velmi závisí na množství srážek. Ve vlhkých letech může růst po několik měsíců a hromadně, v suchých se plodnice neobjevují vůbec.

Podobné druhy: chřapáč mléčný (Helvella lactea).

 
Chřapáč jamkatý (Helvella lacunosa)

foto: J. Souček

Komplex obtížně rozlišitelných (respektive v praxi obvykle nerozlišovaných) druhů. Středně velký chřapáč vybarvený v šedých, méně často hnědavých odstínech. Klobouk sedlovitý až nepravidelně „zmuchlaný“. Třeň je zbarvený podobně jako klobouk, ale často ve světlejších odstínech. Má podobnou propleteně žebernatou stavbu jako u chřapáče kadeřavého, bývá ale výrazně tenčí.

Roste pod listnáči na silně humózních půdách s vyšším podílem dřevních zbytků a opadu. Preference k podloží je nejasná, známe ho na kyselém, neutrálním, i slabě alkalickém (což patrně odráží fakt, že jde o více druhů). Objeví se i na starších spáleništích.

Fruktifikuje jednotlivě nebo v menších skupinkách v srpnu a září, pokud je dostatek srážek, roste již od června.

Podobné druhy: chřapáč mokřadní (Helvella palustris), chřapáč hnědý (Helvella fusca) aj.

Chřapáč přilbovitý (Helvella phlebophora, syn. Helvella lacunosa f. phlebophoroides ined.)

foto: J. Souček

Forma chřapáče jamkatého se zaobleným kloboukem. Vyskytuje se na podobných stanovištích jako druh.

Chřapáč pružný (Helvella elastica)
v jižních Čechách vzácný

u silnice, v opadu vrby a pustorylu, poblíž vápencového lomu, foto: J. Souček

Menší až středně velký chřapáč s cípatým krémově zbarveným kloboukem a plus mínus válcovitým bělavým třeněm.

Roste na na stinných až vlhčích místech v lesích i mimo les, pod listnáči i jehličnany (hlavně smrky), s oblibou (ale nejen) na alkalickém podloží. Od léta do podzimu, po vydatnějších deštích, poměrně vzácně.

Podobné druhy: chřapáč bělavý (Helvella albella).

Chřapáč Quéletův (Helvella queletii syn. Helvella solitaria)
Červený seznam - zranitelný druh (VU)

foto: J. Souček, okraj lesa u železnice, pod lipami

Středně velký druh s nepříliš silným světlým žebernatým třeněm a ze strany smáčklým (případně složitěji deformovaným) kloboukem, který má většinou zbarvený temněji než třeň. Barva klobou je poměrně variabilní, od krémové přes šedookrovou až po kávově hnědou. Rouško bývá zbarvené v tmavších odstínech než vnější povrch, ale nejde o pravidlo bez výjimky.

Roste pod listnáči (často porosty s obsahem lípy, dubu, lísky, břízy) na těžších humózních, případně písčitých alkalických půdách. Preferuje alkalické až neutrální podloží. Objevuje se na podobných stanovištích jako kališník rýhonohý - v opuštěných vápencových lomech a jejich okolí, na starých haldách s karbonátovou hlušinou, podél cest, na zastíněných synantropních stanoviších kontaminovaných stavebními materiály (vápník). Vyskytuje se od teplých oblastí až do nižšího stupně podhůří.

Fruktifikuje od května do července s maximem od poloviny května do konce června. Některé zdroje uvádějí i ojedinělé nálezy pod smrky. Je otázkou, zda může růst v mykorhize s jehličnany, nebo šlo o záměnu s kališníkem podobným, který může vytvářet podobné plodnice.

Podobné druhy: chřapáč podobný (Helvella confusa) - plodnice s prodlouženým třeněm.

Chřapáč sedlový (Helvella ephippium)
v jižních Čechách vzácný

pod buky, foto: M. Klimeš

Menší druh s bělavým přibližně válcovitým třeněm a šedým kloboukem, který který je uvnitř i vně zbarven v podobných odstínech.

Roste pod listnáči, známe ho především z porostů s bukem a lískou.

Podobné druhy: chřapáč širovýtrusý = Stevensův (Helvella latispora = stevensii) se liší kontrastujícím zbarvením vnitřní a vnější plochy klobouku a převažujícím béžovým odstínem; mladé plodnice mohou být zaměněny za některé stopečky; chřapáč bělavý (Helvella albella).

Chřapáč širovýtrusý [Stevensův] (Helvella latispora)
v jižních Čechách vzácný

pod bukem a duby, park, foto: J. Souček

Drobný druh s bělavým válcovitým třeněm a sedlovitě prolomeným kloboukem, jehož vnější povrch (thecium) je zbarveným béžově a vnitřní bělavě.

Roste na humózních půdách pod listnáči, plodnice na snímku pocházejí z parkového porostu s dubem a bukem.

Podobné druhy: chřapáč širovýtrusý = Stevensův (Helvella latispora = stevensii), chřapáč bělavý (Helvella albella).

 
 
Chřapáč tmavý (Helvella atra syn. H. nigricans)
v jižních Čechách vzácný

teplá dubina, humózní půda s opadem, foto: J. Souček

Menší až středně velký druh význačný šedým až černošedým zbarvením, sedlovým kloboukem a téměř válcovitým jen mírně prolamovaným třeněm.

Roste pod listnáči, především pod duby a buky. Objevuje se na písčité i humózní půdě, jak na přirozených, tak synantropních stanovištích.

Fruktifikuje od června do října.

Podobné druhy: chřapáč kustřebkovitý (Helvella pezizoides).

Kališník obecný (Helvella acetabulum)

pod duby a modříny, foto: J. Souček

Středně velký až velký druh tvořící kalichovité plodnice. Třeň bývá výrazněji vyvinutý jen pokud houba vyrůstá na stanovištích, kde je půda pokrytá silnější vrstvou listovky. Zbarvený je bíle až bělavě, vyztužený více či méně výraznými žebry, které obzvlášť u větších plodnic vystupují na kalich. Zbarvení klobouku je velmi variabilní, od šedobéžové po (nejčastěji) okrově hnědé až po hnědočerné.

Roste pod duby (méně často i jinými listnáči, např. pod lipami, břízami, lískami, buky ap.) v místech s těžší humózní půdou. Preferuje kyselé až neutrální podloží, na silně alkalickém podloží se objevuje pouze tehdy, pokud je pokryté silnou vrstvou humusu. V jižních Čechách jej známe především z hrází rybníků a podél cest lemovaných listnatými stromy.

Fruktifikuje od dubna do června s maximem v první polovině května.

Tvarová a barevná variabilita a nevyhraněné ekologické nároky umožňují záměnu za několik podobných druhů. Kališník žebernatý tvoří spíše menší plodnice, které mají přinejmenším v mládí šedé zbarvení bez pískových odstínů. Mladé plodnice mohou připomínat začínající kališník běločerný, který má často (ale ne vždy) vlnitý okraj kalichu. Formy s dlouhým třeněm mohou připomínat chřapáč Quéletův, který obvykle začíná fruktifikovat teprve s koncem sezóny kališníku obecného.

Kališník žebernatý [rýhonohý] (Helvella costifera)
Červený seznam - kriticky ohrožený druh (CR)

buk, duby, park, foto: J. Souček

Tvoří menší plus mínus kalichovité plodnice s šedavým zbarvením. Výrazná bělavá a zaoblená žebra vystupují poměrně vysoko na kalich. U dospělých plodnic se kalich rozprostírá.

Roste pod různými listnáči (duby, habry, břízy, buky, lísky aj.) na těžších humózních půdách (případně i na poréznějších substrátech, pokud jsou alkalické a dobře zásobené vláhou). Preferuje neutrální až alkalické podloží. Mimo oblasti výskytu vápnomilné (či hadcomilné) mykoflóryho ho neznáme; objevuje se ale i na synantropních stanovištích, která jsou kontaminována stavebními materiály (vápník). Objevuje se v opuštěných vápencových lomech a jejich okolí, případně podél cest. Vyrůstá z holé půdy (někdy zakryté opadem) nebo z mechu.

Fruktifikuje od dubna do července s maximem v červnu.

Kališník běločerný [chř. kalíškovitý] (Helvella leucomelaena)
Červený seznam - ohrožený druh (EN)

foto: J. Souček

Kališník běločerný vytváří kalichovité plodnice, které jsou zprvu pohárkovité, později se otevírají až do miskovitého profilu a ve stáří rozprostírají, případně převracejí naruby. Dorůstá poměrně variabilních proporcí, lze najít exempláře zhruba od 10 až do 80 milimetrů široké, většinou však dosahují zhruba 30 milimetrů. Zbarvené bývají v kávových odstínech - od barvy světlé bílé kávy až po černohnědou. Typickým znakem, který tento druh pomůže odlišit od jiných, je častá přítomnost zvlněného okraje mladších plodnic a zprohýbané dno většiny plodnic.

Roste nejčastěji pod borovicemi, většinou pod borovicí lesní (v ČR jsou známé nálezy i pod dalšími dvoujehličkovými druhy borovic - černá, kleč - a několik sběrů pochází z lokalit zcela bez borovic). Preferuje lehké nebo alespoň sypké půdy (vyšší podíl písku nebo štěrku nevadí) a neutrální až alkalické podloží. V jižních Čechách to jsou vápence, sprašové hlíny a hadce, na kyselém podkladu roste jen vzácně. Vyskytuje se i na synantropních stanovištích - ve výsadbách borovice v zástavbě, hlavně na místech, kde je půda kontaminována zbytky stavebních materiálů (vápník). Plodnice se objevují spíše v místech s velmi nízkou nesouvislou vrstvou opadu, v řidších porostech mechu a velmi řídkých porostech trávy nebo bylin. Snáší občasné sešlapání substrátu, preferuje světlá místa.

Fruktifikuje od dubna do června s maximem od poloviny dubna do poloviny května.

Podobné druhy: mladé plodnice jsou zaměnitelné s mladými plodnicemi jiných kališníků, např. kališníku obecného (Helvella acetabulum), kališníku podobného (Helvella confusa).

Kališník podobný [chř. ojedinělý] (Helvella confusa)
v jižních Čechách velmi vzácný

okraj smrčiny v řídké trávě na mechu, nedaleko cesty, foto: J. Souček

Menší houba tvořící kalichovité plodnice zbarvené v šedohnědých odstínech. Může mít velmi světlé (krémové) až velmi tmavé (hnědočerné) zbarvení. Kalich může být přisedlý se sotva znatelným náznakem třeně (pak trochu připomíná kališník běločerný), může být umístěný na prodlouženém třeni (podobném třeni chřapáče Quéletova) případně ze třeně na kalich mohou vybíhat světlá, někdy bizarně pokroucená žebra.

Roste pod smrky, obvykle ve vyšších polohách (podhůří). V pahorkatině se objevuje jen na stanovištích dobře zásobených vláhou (údolí lesních potůčků). Známe lokality v nadmořské výšce 520, 620, 750 a 775 m n. m. Roste na lesních cestách (ve vápencovém štěrku s mechem opadem), u okrajů lesních cest a asfaltek (ve štěrku s opadem), leckdy v doprovodu nízkých mechů, porostnice mnohotvárné nebo devětsilu bílého. Preferuje alkalické až neutrální podloží, případně cesty štěrkované vápencem.

Fruktifikuje od května do července, na jihočeských lokalitách v závislosti na nadmořské výšce od druhé poloviny května až do začátku července.

Podobné druhy: chřapáč Quéletův (Helvella queletii); kališník hyperborejský (Helvella hyperborea) - podle některých autorů tmavší méně žebernatá horská forma kališníku žebernatého (Helvella costifera) rostoucí pod smrky, s nímž jej synonymizují; kališník (Helvella oblongispora)

Stopečka černá (Helvella corium)
Červený seznam - ohrožený druh (EN)

foto: J. Souček

Menší až středně velká stopečka tvořící černé plodnice. Povrch, především vnější stranu kalichu, kryjí políčkovitě uspořádané chomáčky světlejších štětinek. Dužnina má bělavé zbarvení (s krémovým nebo šedým odstínem) a kožovitou konzistenci. Plodnice jsou proto pružnější, méně křehké a celkově pevnější než u většiny ostatních druhů chřapáčů.

Roste pod vrbami, většinou pod vrbou jívou (Salix caprea), ale našli jsme ji i pod keři vrby nachové (Salix purpurea) poblíž porostu vrby rozmarýnolisté (Salix rosmarinifolia). Jihočeské nálezy pocházejí z nadmořské výšky 415 až 595 m n. m. Roste zde na erodovaných panelech (případně zbytcích podobných stavebních materiálů), vápencovém štěrku a spáleništích na písku - obecně tedy na propustných alkalických substrátech, které nejsou kryté vrstvou humusu. Známá je jen z malého počtu lokalit (více informací).

Fruktifikuje ve druhé polovině jara, především v květnu a dále v polovině podzimu. Období fruktifikace zhruba odpovídá začátku a konci vegetačního období vrb.

Stopečka pýřitá (Helvella macropus syn. Paxina macropus)
Červený seznam - zranitelný druh (VU)

foto: J. Souček

Stopečka pýřitá...

Podobné druhy: stopečka chlupatá (Helvella villosa) se liší tvarem výtrusů.

 
Stopečka chlupatá (Helvella fibrosa)
Červený seznam - kriticky ohrožený druh (CR)

foto: J. Souček

Malá houba vzhledu stopečky pýřité, od které se makroskopicky liší drobnějšími plodnicemi (a mikroskopicky eliptickými výtrusy oproti vřetenovitým). Kalich je zbarven bledě béžově, vnější povrch je jemně brvitý. Třeň více méně válcovitý, v poměru k průměru klobouku o něco kratší než u stopečky pýřité. Bývá zbarven trochu světleji než kalich.

Známe pouze dvě lokality. První se nachází v teplém dubovém lese, kde roste na holé půdě smísené s menším množstvím humusu z listovky a úlomky uhlíků. Lokalita je v nadmořské výšce necelých 400 m n. m., plodnice byly nalezeny v červnu. Druhá se rozkládá na nezpevněné cestě v hlubokém údolí potoka na vápenci, pod lípou, lískou a olší. Nadmořská výška 425 m n. m., nalezeno začátkem července.

Od stopečky chlupaté, která má podobný tvar výtrusů, ji odlišuje kratší obrvení kalichu a třeně a spíše béžové až světle hnědé odstíny oproti šedavému až černohnědému zbarvení hymenia.

Doba fruktifikace na jihočeských lokalitách

  březen duben květen červen červenec srpen září říjen
ch. kadeřavý                                
ch. jamkatý                                
ch. mokřadní                                
ch. pružný                                
ch. Quéletův                                
ch. sedlový                                
ch. širovýtrusý                                
ch. tmavý                                
k. obecný                                
k. běločerný                                
k. žebernatý                                
k. podobný                                
st. černá                                
st. pýřitá                                
st. chlupatá                                

Vazba na dřeviny na jihočeských lokalitách

  kadeřavý jamkatý mokřadní pružný Quéletův sedlový širovýtrusý tmavý obecný běločerný žebernatý podobný černá pýřitá chlupatá
bříza                
borovice                          
buk                
dub          
habr                            
jedle                              
lípa                
líska                    
osika                            
smrk                      
vrba                          

autoři fotografií: J. Burel, J. Janda, M. Klimeš, J. Novotný, V. Pravda, J. Souček (jméno autora konkrétní fotografie se zobrazí po najetí kurzoru)

Sdílet na FacebookSdílet na TwitterSdílet na LinkedInPoslat odkaz emailemVytisknout tuto stránku