akce
Houby na dubech
- choroše rostoucí často nebo převážně na dubech
- choroše rostoucí na dubech občasně
- ostatní houby rostoucí na dubovém dřevu
Choroše rostoucí často nebo převážně na dubech
Tato kapitola obsahuje druhy, které jsou pro duby typické. Zahrnuje jednak ty choroše, které jsou vázané pouze nebo převážně na duby, ale také ty, které jsou k substrátu tolerantnější, ale vyskytují se velmi hojně a lze je proto na dubech běžně najít. Seřazeny jsou zhruba podle toho, jak často se s nimi lze v jižních Čechách v dubových porostech setkat (od nejméně běžných):
· ďubkatec dubový (Coltricia confluens)
· hlinák šafránový (Hapalopilus croceus)
· plstnatec tlustoostný (Sarcodontia pachyodon)
· dubovnice střevovitá (Pachykytospora tuberculosa)
· choroš oříš (Polyporus umbellatus)
· ohňovec hrbolatý (Fuscoporia torulosa)
· pstřeňovec dubový (Piptoporus quercinus)
· rezavec dubový [kořenový] (Pseudoinonotus dryadeus)
· různoporka pleťová (Abortiporus biennis)
· lesklokorka lesklá (Ganoderma lucidum)
· trsnatec lupenitý (Grifola frondosa)
· vějířovec obrovský (Meripilus giganteus)
· lesklokorka pryskyřičnatá (Ganoderma resinaceum)
· rezavec dubomilný [kmenový] (Inocutis dryophila)
· ohňovec dotýkavý (Fuscoporia contigua)
· hlinák červenající (Hapalopilus nidulans)
· troudnatec kopytovitý (Fomes fomentarius)
· pstřeň dubový (Fistulina hepatica)
· ohňovec statný (Phellinus robustus)
· sírovec žlutooranžový (Laetiporus sulphureus)
· síťkovec dubový (Daedalea quercina)
Ďubkatec dubový (Coltricia confluens)
v jižních Čechách velmi vzácně
Jako jediný z níže uvedených chorošů není parazitem ani saprotrofem, ale na duby se váže mykorhizně. Víme o jediné jihočeské lokalitě, skupině dubů v lesoparku, kde byla houba poprvé pozorována v létě 2017. Plodnice vyrůstaly z humózní půdy (patrně s vyšším obsahem dusíku) v doprovodu hřibu červeného (Hortiboletus rubellus) a křehutky sametové (Lacrymaria lacrymabunda).
Jednoleté pozemní plodnice mají nálevkovitý až rozprostřený tvar, světle rezavý až tmavohnědý povrch klobouku, často s plus mínus kruhatou kresbou. Okraje jsou v období růstu světle krémové, po poškození rezavějí. Rourkovitý hymenofor má tendenci po poškození hnědnout. Třeně dosahují výšky odpovídající zhruba polovině průměru klobouku. Jednotlivé plodnice mohou srůstat a vytvářet kompaktní porosty uzavírající stébla trávy, větvičky a jiné předměty.
Hlinák šafránový (Hapalopilus croceus)
Červený seznam: ohrožený druh [EN]
Červená kniha: velmi ohrožený druh [E]
v jižních Čechách velmi vzácně
Roste na živých i odumřelých kmenech starých dubů, spíše na vlhčích a stinných lokalitách (přirozeně se vyskytuje v lužních lesích). V jižních Čechách byl objeven doc. Vlasákem v roce 1983 na ~400 let starém dubu letním v okolí Hluboké nad Vltavou. Na této lokalitě ale již ~10 let nefruktifikuje. Později byl objeven na další lokalitě v okolí Hluboké, která se nedochovala; byla zničena při stavbě Hněvkovické přehrady. Třetí lokalita byla objevena na padlém dubu u hráze rybníka na Třeboňsku, odkud pocházejí uvedené fotografie. Čtvrtá lokalita objevená P. Špinarem na Táborsku byla zničena tzv. managementovým zásahem. Jmenované lokality se rozkládají (rozkládaly) v nadmořské výšce mezi 365-435 m n. m.
Houba tvoří jednoleté plodnice s nápadným zbarvením. Ve fázi intenzivního růstu je růstová zóna sytě oranžová, plodnice působí velmi šťavnatým dojmem a mohou gutovat. Za teplejšího suššího počasí se růst zastavuje a převládají sytě žluté odstíny a povrch houby je matný, neprosvítavý.
ostatní česká jména: hnědák šafránový
Plstnatec tlustoostný (Sarcodontia pachyodon)
Červený seznam: kriticky ohrožený druh [CR]
v jižních Čechách velmi vzácně
Roste na pařezech, padlých nebo dožívajících kmenech dubů, méně často i jiných listnáčů (z jižních Čech je znám i na buku, mimo region byl nalezen na ořešáku a javoru). Patrně preferuje dřevo v nepříliš pokročilém stádiu rozkladu. V jižních Čechách (i v rámci celého tehdejšího Československa) byl objeven v roce 1953 J. Kubičkou na pařezu listnáče (snad dubu) u rybníka poblíž Třeboně. Další nálezy pocházejí ze Soběslavska (1957 a 1958, F. Kotlaba, dub), Hlubocka (1993 a 1994, J. Vlasák, dub) a nejnověji CHKO Třeboňsko (2012 a 2014, M. Beran, buk). Jihočeské lokality se rozkládají v nadmořské výšce v rozpětí 435-480 m n. m.
Houba tvoří jednoleté plodnice; kloboukaté nebo rozlité. Klobouky mohou být u okrajů lehce varhánkovité. Povrch mají bílý, bělavý, ve stáří žloutnoucí. Plodnice jsou nápadné hymenoforem připomínajícím ploché ostny. U kloboukatých plodnic dosahují 2-15 milimetrů délky, u rozlitých mohou být i dvojnásobné. Původně bílé ostny dostávají stárnutím či zasycháním více méně rezavý odstín. Ke fruktifikaci dochází převážně v chladnější části roku, od pozdního podzimu (říjen-listopad) do přelomu zimy a jara (únor-duben), za příznivého počasí se plodnice objevují celoročně. Od podobných bíle zbarvených ±kloboukatých druhů s ostnitým hymenoforem (ježatec různozubý, korálovec ježatý) se odlišuje plochými ostny a převážně zimní fruktifikací. Stanovištní nároky mají podobné.
Dubovnice střevovitá (Pachykytospora tuberculosa)
v jižních Čechách velmi vzácně
Roste na kůže kmenů a kosterních větví dubů, především na odumřelých nebo odumírajících částech. Zřejmě preferuje dřevo v počátečním stádiu rozkladu. V jižních Čechách byl poměrně široce rozšířen. J. Velenovský uvádí, že jej V. Weinzettl vídal v letech 1913-1920 každoročně na kůře starých dubů na hrázi rybníku Svět v Třeboni. Rovněž z Třeboně a roku 1920 pochází nález J. Nešpora, který druh sbíral i v roce 1910 v Táboře. Z 50. až 60. let 20. století pocházejí nálezy F. Kotlaby z Novohradska, Černické obory (Soběslavsko) a zámeckého parku v Blatné. Z roku 1961 pochází Andreskův nález v zámeckém parku Hluboká nad Vltavou, kde byla dubovnice podle ústního sdělení J. Vlasáka ještě v 80. letech 20. století hojná. K posledním novodobým nálezům patří sběr v Terčině údolí na Novohradsku (1991), v Libějovickém parku (2001) a u Hluboké nad Vltavou (2015). O novějších nálezech nevíme. Jmenované nálezy pocházejí z nadmořské výšky v rozpětí zhruba 370-500 m n. m.
Tvoří vytrvalé rozlité plodnice, v optimálních podmínkách s náznakem kloboučků (lunety). Zbarvení je světle krémově rezavohnědé, někdy s narůžovělým nádechem. Od podobných druhů pórnovitek (Schizopora) se liší většími póry rourek a kompaktnějšími plodnicemi..
ostatní česká jména: choroš Weinzettlův, outkovka střevovitá
Choroš oříš (Polyporus umbellatus)
Červený seznam: ohrožený druh [VU]
v jižních Čechách velmi vzácně
Oříš patří k nejvzácnějším chorošům, které lze v jižních Čechách na dubovém dřevu najít. Minimální počet recentních nálezů ve srovnání se staršími údaji nasvědčuje tomu, že býval hojnější. Existují předpoklady, že je vázán spíše na původní nebo velmi staré dubiny (na těchto lokalitách může růst ještě řadu let po zániku původního porostu, což bývá spojováno s existencí rozměrného podzemního sklerocia, zásobárnou živin), ze kterých v regionu zůstaly jen nepatrné ;fragmenty.
Bývá uváděn jako jedlý, přesto kvalitou nevyniká - vyhláška zahradnicko-ovocnického svazu z roku 1942 jej řadila do čtvrté (nejnižší) kategorie. Rozšíření v jižních Čechách nelze příliš zobecňovat, existuje minimum lokalit, houba se navíc neobjevuje každoročně. Většina známých lokalit leží v teplešjích oblastech (~400 m n. m.), ale některé z nich - obzvlášť pokud se rozkládají na jižních svazích - vybíhají až do vyššího stupně pahorkatiny (500-775 m n. m.). Velenovský (1920-1922) uváděl výskyt oříše mj. z Písecka a Třeboňska, Bernard jej často vídal na táborských trzích (1910). Pokud choroš oříš v jižních Čechách najdete, kontaktujte nás prosím (např. prostřednictvím poradny pro houbaře).
Vytváří jednoleté plodnice vyrůstající z bází nebo kořenů dubů, vzácně i jiných listnáčů. U nálezů ze smrčin lze předpokládat, přítomnost listnatého porostu, který později nahradila smrčina. Plodnice mohou dosahovat hmotnosti až 4 kilogramy a skládat se ze stovek kloboučků, jejichž třeně vzájemně srůstají v jeden společný.
ostatní česká jména: choroš mnohovětevný, ch. větvený, trsnatec oříš, tr. větvený, oříš větevnatý
lidová a krajová jména: diviš (např. Táborsko), kotrč (např. Bydžovsko), kotrč dubová, k. černá (Říčansko), k. penízková, kotrika, kotrych (Olomoucko), oříš, oříška, ořešnice, voříš, voříšek, beranice, beranica (Lipník nad Bečvou), beranička, beraní hlavička, béž (Křivicko)
Ohňovec hrbolatý (Fuscoporia torulosa)
v jižních Čechách velmi vzácně
Roste na bázích, kořenech, pařezech a pahýlech dubů a dalších listnáčů. Z jižních Čech pocházejí ojedinělé nálezy a to výhradně z dubu letního a trnovníku akátu. Jde o teplomilnou houbu, kterou v regionu známe pouze z hrází rybníků. Tyto lokality se rozkládají v nadmořské výšce kolem 380 m n. m. První doložený jihočeský nález učinil doc. J. Vlasák v roce 1987 v okolí Hluboké nad Vltavou. R. Vranovský ve svých terénních zápiscích uvádí nález z roku 1969 v okolí Čejkovic.
Houba tvoří víceleté polonálevkovité plodnice, které bývají i vzájemně srostlé. Jednotlivé klobouky dosahují průměru od 5-20 centimetrů, rourky jsou zbarvené ve světlejších odstínech rezavookrové. Povrch často porůstají mechy, lišejníky či povlaky řas.
Pstřeňovec dubový (Piptoporus quercinus)
Červený seznam: zranitelný druh [VU]
v jižních Čechách vzácně až velmi vzácně
Pstřeňovec roste vzácně na padlých kmenech nebo vyvrácených pařezech starých dubů, někdy i na velmi starých (~300 let a více) dožívajících dubech. V jižních Čechách ho známe z dubu letního. Tato teplomilná houba roste především v pánevních oblastech. Starší nálezy pocházejí hlavně z hrází velkých rybníků na Třeboňsku (kde byl dostatek vhodného substrátu, původní generace vysázených dubů), odkud pochází zřejmě nejstarší jihočeský nález (1935). V roce 1962 byl objeven F. Kotlabou na Táborsku, z let 1970 a 1971 ho ve svých terénních zápiscích uvádí R. Vranovský z oblasti Čejkovic, v okolí Hluboké nad Vltavou byl objeven J. Vlasákem v roce 1983, kde se na několika mikrolokalitách vyskytuje doposud. Houba je ohrožena kácením starých dubů (které je často prováděné z „bezpečnostních“ důvodů) a odstraňováním padlých kmenů.
Jednoleté plodnice přirůstají bokem k substrátu, někdy s náznakem třeně. Jsou zhruba až 5 cm silné, zprvu až polokulovité, později se formují v půlkruhovitý klobouk. Obvykle dorůstá průměru kolem 10-15 centimetrů, za velmi příznivých podmínek i více než dvojnásobku. Velké plodnice mohou získávat nálevkovitý tvar. Póry a dužnina po poškození hnědočervenají.
ostatní česká jména: choroš načervenalý, březovník dubový
Rezavec dubový (Pseudoinonotus dryadeus)
v jižních Čechách vzácně
V jižních Čechách roste vzácně, místy roztroušeně, z kořenů, bází nebo spodní části kmenů starých mohutných dubů (patrně nejmladším stromem, na kterém rezavec dubový známe, je 140-150 let starý dub o obvodu kmene 320 cm rostoucí v městském parku). Vyskytuje se v teplých oblastech v rozvolněných porostech se starými duby (např. staré parky), méně na hrázích rybníků. Fruktifikuje spíše nepravidelně, málokdy každoročně, obvykle v letech s dostatkem vláhy. S živými plodnicemi ve stádiu růstu se lze setkat převážně v červenci, v některých letech až do podzimu.
Jednoleté plodnice jsou typické světlým krémovým, na okrajích až rezavým zbarvením a kapkami tmavě jantarové tekutiny. Houba může vyrůstat přímo z kmene, obvykle nanejvýš do metru výšky. Pak tvoří samostatné ploché kloboukaté plodnice. Pokud vyrůstá z kořenů nebo báze stromu, vytváří bizarní plodnice, které mají nejprve oblý bochníkovitý tvar, v pozdějších stádiích růstu nabývají široce nálevkovitých proporcí. Plodnice obvykle dosahují několika desítek centimetrů, máme ale i nálezy přes metr velkých exemplářů, které mohou dosahovat hmotnosti odhadem desítek kilogramů.
ostatní česká jména: rezavec kořenový, rezavec drnákový
Různoporka pleťová (Abortiporus biennis)
v jižních Čechách roztroušeně až vzácně
Různoporka roste ze zanořeného dřeva (odumřeklé kořeny, pařezy ap.) dubů a dalších listnáčů. Z jižních Čech máme nálezy především z dubu letního, ale také z vrby, břízy bělokoré nebo jasanu. Pilát (1936) zmiňuje i jihočeský Herinkův sběr z topolu. Může růst ale i na dalších dřevinách, Kotlaba (1984) uvádí například javory, habr, jabloň, švestku, lípy a jilm. Jde o poměrně teplomilnou houbu, kterou má smysl hledat především na hrázích rybníků a okrajích parků či lesů v nižší nadmořské výšce. Preferuje světlá výslunná stanoviště. Nejvýš položená jihočeská lokalita, která je nám známa, je v 475 m n. m., přičemž většina lokalit se rozkládá zhruba ve 400 m n. m.
Houba tvoří jednoleté plus mínus nálevkovité plodnice, které mohou být částečně rozlité nebo vzájemně srostlé. Dosahují průměru od 1-10 centimetrů, zbarvené bývají nejprve v živě rezavých až lososových odstínech, během růstu přecházejí přes cihlovou do pleťové až světle okrově krémové, za sucha vybledávají. Typickým znakem jsou nepravidelné, hranaté až labyrintické rourky, které se (obzvlášť v mládí) mohou objevovat i na vrchní straně klobouku. Plodnice vyrůstají na pařezech, patách stromů nebo zdánlivě ze země (z kořenů), neobjevují se výše na kmenech nebo na větvích. Některé tvarové a barevné formy lze na první pohled zaměnit za živě zbarvené plodnice outkovky pestré (ta má ovšem velmi jemné pravidelné póry) nebo lošákovce pásovaného (má ostny a tuhé plodnice), případně za drobnější a bledší rozděrku splývavou rostoucí pod osikami a jehličnany. Mladé plodnice mají bochníčkovitý tvar, bývají pokryté deformovanými rourkami, které vypadají jako shluky ostnů a vylučují kapky červené tekutiny. Vzhledem mohou připomínat mladý lošáček palčivý (Hydnellum ferrugineum), který se také objevuje i pod duby. V případě lošáčku ale není povrch plodnice mezi kapkami pokrytý hymeniem, ale je hladký.
ostatní česká jména: různoporka dvouletá
Trsnatec lupenitý (Grifola frondosa)
Červený seznam: téměř ohrožený druh [NT]
v jižních Čechách roztroušeně až vzácně
Trsnatec roste u bází živých stromů i pařezů, obvykle na středněvěkých až starých dubech letních. Z jižních Čechách ho známe i na habru obecném. Jde o spíše teplomilnou houbu, která se objevuje hlavně v pánevních oblastech na soliterních dubech, v rozvolněných dubových porostech, na hrázích rybníků a jim podobných alejích. Nám známé jihočeské lokality jsou v nadmořské výšce 380-475 m.
Jednoleté plodnice vyrůstají u bází, kořenových náběhů nebo z kořenů. Dosahují od 10 do 80 centimetrů, vážit mohou až několik kilogramů. Starší literatura uvádí sběry z Čech, které dosahovaly mnohem větších proprocí. Za památný lze považovat rok 1920 kdy byly v oblasti Lán a Křivoklátska nacházeny plodnice obrovských rozměrů (např. o obvodu 165 cm a hmotnosti 18 kg, obvodu 175 cm a hmotnosti 19 kg nebo průměru 55 cm a hmotnosti 25 kg). Od podobného vějířovce obrovského se liší tenčími kloboučky a křehčí konzistencí.
ostatní česká jména: choroš veliký, ch. lupenitý, ch. listnatný, ch. dubovník, ch. dubový, trsnatec listnatý, tr. lupenatý, dubovník, dubovka
Vějířovec obrovský (Meripilus giganteus)
v jižních Čechách hojný jen v bučinách
Vějířovec patří k nejhojnějším dřevokazným houbám rostoucím na bucích, zvlášť v přirozenějších porostech. Objevuje se ale i na dalších dřevinách, především na dubech, které v rámci regionu napadá spíše v pánevních oblastech. Preferuje zde spíše starší (>150 let) stromy na hrázích rybníků, v parcích a podobných teplých synantropních stanovištích. Nám známé jihočeské nálezy z dubů jsou z rozsahu 380-470 m n. m.
Jednoleté plodnice vyrůstají u bází, kořenových náběhů nebo z kořenů. V teplých letech se objevují častěji. Dosahují od 20 do 100 centimetrů, vážit mohou až několik kilogramů, výjimečně i desítky kilogramů (v roce 1932 byl nalezen 65kg exemplář). Oproti sírovci žlutooranžovému mají pevnější (netvarohovitou) konzistenci, spíše okrové až hnědé zbarvení a nerostou na kmenech. Po poškození pozvolna černají (patrné na šestém snímku níže).
ostatní česká jména: choroš obrovský, ch. ohromný, ch. olbřímský, trsnatec obrovský
Rezavec dubomilný (Inocutis dryophila)
v jižních Čechách roztroušeně, místy běžně
V jižních Čechách roste nehojně, jen místy běžně, na kmenech a kosterních větvích mladších až středněvěkkých dubů. Většina jihočekých lokalit je soustředěna na hrázích rybníků v pánevních oblastech, většinou v nadmořské výšce 380-440 m n. m.
Jednoleté plodnice se objevují na kmenech nejčastěji ve výšce 1,5-5 metrů, vzácněji i níže (máme nálezy i z 20 cm výšky). Mají rezavé zbarvení a matný, plstnatý až pýřitý povrch. Ke konci sezóny se začínají rozpadat s bývají různě rozpraskané nebo rozšklebené.
ostatní česká jména: rezavec kmenový
Ohňovec dotýkavý (Fuscoporia contigua)
v jižních Čechách na dubech roztroušeně
Choroš vytvářející rozlité plodnice s nepravidelnými (protaženými) póry na odumřelých větvích a kmenech dubů.
Hlinák červenající (Hapalopilus nidulans)
v jižních Čechách na dubech roztroušeně
Hlinák načervenalý roste roztoušeně, místy hojně, na odumřelých a dožívajících větvích a kmíncích listnáčů, především dubů. Tvoří jednoleté plodnice dosahující 2-10 centimetrů v průměru. Za vlhka jsou měkké a šťavnaté, po vyschnutí křehnou. Bývají okrově až rezavooranžové zbarvené, někdy s fialovým nádechem. Objevuje se na odumřelých větvích dubů, častěji v okolí vodních ploch.
Troudnatec kopytovitý (Fomes fomentarius)
v jižních Čechách na dubech roztroušeně
Troudnatec kopytovitý roste velmi hojně, především na odumřelém dřevě listnáčů. Častěji než na dubech se ale objevuje na bucích, a topolech. Pokud roste na dubovém dřevu, pak jde obvykle o dožívající stromy, pařezy a podobně a to především v teplejších oblastech v okolí rybníků.
Houba tvoří víceleté plodnice, zprvu bývají zbarvené špinavě bíle až bledě krémově, po čase šednou. Na dubech většinou dosahují menších proporcí než na druzích stromů, jejichž dřevo snáze podléhá rozkladu.
ostatní česká jména: choroš troudový
Pstřeň dubový (Fistulina hepatica)
běžně
Pstřeň roste v jižních Čechách výhradně na dubech, většinou na hrázích rybníků. Kombinací tvaru (ledvinitý, játrovitý, jazykovitý), červené barvy a konzistence tuhého gelu je prakticky nezaměnitelný. Vzdáleně podobný pstřeňovec dubový je zbarven žlutě. Přestože bývá v některých atlasech uváděný jako vzácnější, vyskytuje se v pánevních oblastech v příznivých letech až hojně. Obvykle není sbírán houbaři, jeho specifická konzistence, nakyslá chuť a typické aroma omezují praktickou využitelnost.
Ohňovec statný (Fomitiporia robusta)
v jižních Čechách hojně
Roste hojně až velmi hojně na kmenech a kosterních větvích středněvěkých až starších dubů. Vyskytuje se prakticky na všech typech stanovišť od lesů, alejí po parky a hráze rybníků.
Víceleté oblé plodnice přirůstají bokem ke kmeni obvykle ve výšce 3 a více metrů. Protože se houba zabraňuje přirůstání dřeva, jsou napadená místa (kůra v okolí plodnic) jakoby propadlá. Plodnice dosahují 5-40 centimetrů, starší exempláře jsou často potažené zeleným povlakem řas.
Sírovec žlutooranžový (Laetiporus sulphureus)
hojně
Sírovec je velmi hojně rostoucí houba, která se vyskytuje na živých i mrtvých dubech včetně pařezů a padlých kmenů. Roste i na řadě dalších listnáčů včetně ovocných stromů. V jižních Čechách je rozšířený od nejnižších nadmořských výšek do podhůří, vzácně se vyskytuje i v oblasti hornatiny, odkud je známý podobný a blízce příbuzný sírovec horský (Laetiporus montanus), který je ale velmi vzácný a parazituje na jehličnanech. Sírovec žlutooranžový roste na přirozených i synantropních stanovištích, na okrajích lesů, v parcích, na hrázích rybníků, v sadech, zahradách - prakticky na všech typech stanovišť, kde má vhodný substrát.
Houba tvoří jednoleté ploché plodnice, které obvykle rostou ve větším počtu těsně nad sebou. Bývají žlutě až oranžově zbarvené, někdy s lososovými tóny. Vyrůstat mohou od paty kmene až do kosterních větví. Během sezóny dochází za příznivých podmínek k několika vlnám fruktifikace, plodnice se objevují od května do října. Po odumření se jejich barva mění na bělavou a postupně se rozpadají.
Síťkovec dubový (Daedalea quercina)
velmi hojně
Síťkovec dubový roste velmi hojně, roste převážně na dubových pařezech a mrtvých pahýlech, zřídka se objevuje i na živých, obvykle však viditelně poškozených stromech. V jižních Čechách zřejmě kopíruje výskyt dubu ve všech nadmořských výškách.
Houba tvoří víceleté plodnice, které mají špinavě bílé, smetanové, krémové až pleťové zbarvení. Na podzim mohou získat růžovofialový nádech (první a druhý snímek níže). Nápadné jsou především protaženými rourkami, které připomínají silné lupeny. Někdy (častěji u mladých plodnic) mohou být póry okrouhlé - i pak ale zůstávají ústí rourek velká, oblá a masivní.
Choroše rostoucí na dubech občasně
Druhy, které preferují jiné dřeviny, ale občasně až vzácně mohou růst i na dubech.
|
outkovka chlupatá |
outkovka polní |
|
pórnovitka drobnopórá |
choroš smolonohý |
|
choroš zimní |
choroš plástvový |
|
lesklokorka ploská |
lesklokorka tmavá |
Ostatní houby rostoucí na dubovém dřevu
Houby, které se neřadí k chorošům, ale mohou růst na živých či mrtvých dubech, opadaných větvích, pařezech ap.
|
rosolovka mozkovitá |
rosolovka listovitá |
|
černorosol uťatý |
klihatka černá |
|
polštářnatka dubová |
voskovička žaludová |
|
dřevnatka dlouhonohá |
dřevnatka mnohotvárná (kyjovitá) |
|
pevník chlupatý |
pevník dubový |
|
kornatka dubová |
kožovka rezavá |
|
strmělka drobnovýtrusá |
plaménka (šupinovka) nádherná |
|
slizečka ocasatá |
penízovka dlouhonohá |
|
kukmák dřevní |
třepenitka cihlová |
|
penízovka vřetenonohá |
křehutka Candolleova |
|
helmovka leponohá |
helmovka zelenobřitá |
|
pařezník obecný |
hlívička kožíšková |
Pobočky
- Historická budova Jihočeského muzea
- Muzeum koněspřežky
- Tvrz Žumberk u Nových Hradů
- Archeoskanzen Trocnov






Historická budova Jihočeského muzea
Muzeum koněspřežky
Tvrz Žumberk u Nových Hradů
Archeoskanzen Trocnov 

