Výšivka rybí šupinou

Novinka

Dne 5. června 2025 Rada Jihočeského kraje schválila usnesením č. 745/2025 zápis unikátní rukodělné techniky „Výšivka rybí šupinou“ do Seznamu nemateriálních statků tradiční lidové kultury Jihočeského kraje.

Výšivka rybí šupinou je stará tradiční technika, kterou se zdobily tkaniny. Ke zhotovení výšivky se používají především kapří šupiny, které jsou přirozeně rovné. Šupiny ostatních ryb se používají většinou méně často, protože jsou vypouklé. Šupiny se musí nejprve na několik dní namočit a umýt ve vodě a pak v mýdlovém roztoku. Každou šupinu je třeba pečlivě očistit kartáčkem tak, aby zůstala čirá a průsvitná. Potom následuje škrobení bramborovým škrobem, šupiny se rozloží na suché plátno tak, aby se navzájem neslepily. Když jsou suché, přeskládají se na čistý kus plátna, druhým se překryjí a vyžehlí se do roviny. Z takto připravených šupin se vystřihují různé tvary (srdíčka, oválky, květiny, slzičky…). Na látku se pak šupiny našívají pomocí malých průhledných korálků. 

Tato technika přišla do českých zemí zřejmě ze západní Evropy, snad z Itálie nebo Německa. V 18. století se objevuje výšivka rybí šupinou ve výzdobě tzv. klášterních prací. V období biedermaieru byly takto zdobeny drobnější textilie, především módní doplňky vyšších vrstev. Výšivku rybí šupinou ovládala například výrazná osobnost českého národního obrození Magdalena Dobromila Rettigová. Ve třicátých letech 19. století s ní seznamovala své žačky v rámci kurzů ručních prací pro měšťanské dcery v Rychnově nad Kněžnou a v Litomyšli. Zatímco v prostředí vyšších vrstev móda vyšívání rybí šupinou rychle zanikla, ujala se v lidovém prostředí na jihu Čech. Nejpozději ve druhé polovině 19. století ji lze doložit v národopisné oblasti Blat, především na Třeboňsku. Není náhodou, že tato zdobná technika pronikla do lidového prostředí právě na Blatech – kraji četných rybníků. Sváteční kroj se ve své nejhonosnější formě snažil svými bohatými barevnými výšivkami, krajkami, našitými korálky, flitry, dracouny, perličkami a šupinkami evokovat blyštivou krásu jihočeských rybníků a bohatství místní krajiny. 

Jednou z posledních vyšívaček šupinou byla Anna Přibylová z Třeboňska, která zemřela v sedmdesátých letech 20. století. V téže době se jejímu oživení a propagaci začala věnovat Ludmila Dominová z Hluboké nad Vltavou, dlouholetá členka Národopisného sdružení při Jihočeském muzeu. Ze současných jihočeských lidových tvůrců výšivku dobře ovládají například David Blažek ze Bzí, Miluše Bubelová z Radimovic u Soběslavi, Lenka Limová ze Smilovic u Týna nad Vltavou nebo Jana Pulcová z Hluboké nad Vltavou. S technikou zdobení rybí šupinou se každoročně seznamují studentky druhého ročníku oboru Modelářství a návrhářství Střední odborné školy v Třeboni. Dlouhodobě ji vyučuje pedagožka Jana Řeřábková. Ve školním roce 2010/2011 dokonce vytvořila škola oděvní model pro finalistku České Miss Christinu Zidkovou, Miss Praha, v rámci projektu 14 klenotů v srdci Evropy. Autorkou návrhu byla módní návrhářka Jana Berg. Model představoval pro jižní Čechy typické vodní hladiny rybníků, vlečka svým síťovaným materiálem připomínala rybářské sítě.