Hřibovité houby v jižních Čechách

Hřiby patří k houbařsky nejoblíbenějším druhům. I mezi nimi se ale najde celá řada nejedlých, nebezpečných i chráněných. V jižních Čechách je můžeme vzácnější druhy najít především na prohřátých okrajích lesů nebo rybničních hrázích, kde rostou pod duby; jen některé z nich se objevují i v horských lesích pod jehličnany. Běžné i vzácnější druhy najdete v následujícím přehledu. Některé jsou zařazeny do Červeného seznamu hub (makromycetů) České republiky, případně zákonem chráněné. Ty by neměly být sbírané pro kuchyňskou potřebu - pokud je najdete, plodnice netrhejte a ponechte na stanovišti, aby mohly šířit výtrusy. V případě, že jste plodnici některého z vzácných druhů již utrhli, předejte ji prosím k potvrzení determinace v naší poradně pro houbaře.

• pravé a barevné hřiby
• suchohřiby a babky

Hřib bronzový (Boletus aereus)
Červený seznam - zranitelný druh (VU)

Patří mezi „pravé“ hřiby, tedy ty, které se vyznačují bílou nemodrající dužninou a příjemnou chutí. Zároveň je z této skupiny v rámci jižních Čech nejvzácnější. Podobá se hřibu dubovému, vyskytuje se i na podobných stanovištích - na prohřátých hrázích rybníků pod duby. Liší se ale výrazně tmavším kloboukem, který má tmavě (kávově) hnědé odstíny někdy doplněné rezavými skvrnami. V důsledku vlivů počasí může barva klobouku vybledat.

Hřib bronzový byl v jižních Čechách poprvé nalezen v roce 1977 mykologem J. Kubičkou na Vodňansku. Další nález učinil až téměř po dvou dekádách mykolog M. Beran na Táborsku. V posledních letech byly objeveny další lokality, například na Českobudějovicku, Soběslavsku, Lomnicko-Lužnicku, Trhosvinensku a Třeboňsku. Většina nových lokalit byla nalezena do let 2013/2014, poté nálezy na nových stanovištích ustaly.

Hřib smrkový (Boletus edulis)

Patří mezi „pravé“ hřiby, tedy ty, které se vyznačují bílou nemodrající dužninou a příjemnou chutí. Zároveň je z této skupiny v rámci jižních Čech nejvzácnější. Podobá se hřibu dubovému, vyskytuje se i na podobných stanovištích - na prohřátých hrázích rybníků pod duby. Liší se ale výrazně tmavším kloboukem, který má tmavě (kávově) hnědé odstíny někdy doplněné rezavými skvrnami. V důsledku vlivů počasí může barva klobouku vybledat.

Hřib bronzový byl v jižních Čechách poprvé nalezen v roce 1977 MUDr. Jiřím Kubičkou na Vodňansku. Další nález učinil až téměř po dvou dekádách Mgr. Miroslav Beran na Táborsku. V posledních letech byly objeveny další lokality, například na Českobudějovicku, Soběslavsku, Lomnicko-Lužnicku, Trhosvinensku a Třeboňsku. Většina nových lokalit byla nalezena do let 2013/2014, poté nálezy na nových stanovištích ustaly.

Hřib borový (Boletus pinophilus)
Červený seznam - zranitelný druh (VU)

Druhý z vzácnějších zástupců pravých hřibů roste s oblibou pod borovicemi, ale najít ho můžeme i pod smrky, buky a velmi vzácně také pod duby. Od hřibu smrkového ho rozlišíme podle barvy klobouku, která krom hnědé obsahuje i načervenalý nebo vínový odstín. Hřib borový byl ještě v první polovině 20. století považován za hojný, poté ale začal mizet, zřejmě v důsledku průmyslových exhalací. Roste spíše ve středních a vyšších polohách v oblastech s čistým ovzduším.

Hřib medotrpký (Caloboletus radicans)
nehojný, nejedlý

Patří mezi hřibovité houby, které nám houbaři nosí k určení nejčastěji. Objevuje se především na hrázích rybníků, případně v příkopech podél cest, které jsou lemované duby. V lese na něj příliš často nenatrefíte. Spolehlivě ho lze rozlišit na základě kombinace několika znaků: bílého (nebo u starších plodnic lehce nahnědlého) klobouku, žlutých pórů a žlutého třeně, který mohou pokrývat drobné vínovohnědé tečky. Žlutá dužnina na řezu středně intenzivně modrá. Specifickým znakem je odporně nahořklá chuť a pach, který je u čerstvých plodnic nakyslý, u starších nebo zasychajících může připomínat močůvku. Je nejedlý, může působit trávicí potíže.

Ve starší literatuře se objevuje pod názvy hřib podezřelý, hřib brotanový, hřib bělostný nebo hřib kořenový.

Hřib Kluzákův (Caloboletus kluzakii)
vzácný, nejedlý

ffff

Hřib kříšť (Caloboletus calopus)
nejedlý

ffff

Hřib přívěskatý (Butyriboletus appendiculatus)
Červený seznam - téměř ohrožený druh (NT)

Statný hřib s hnědě, skořicově nebo kaštanově zbarveným kloboukem, žlutými drobnými póry a žlutým jemně síťkovaným třeněm, patří k „červenoseznamovým“ hřibům, které v poradně vídáme nejčastěji. V regionu roste nejčastěji pod duby, přičemž zhruba 2/3 nálezů pocházejí z hrází rybníků; ostatní z dubových alejí, prohřátých lesních okrajů nebo lesních cest lemovaných duby. Vzácně může růst i pod smrky nebo jedlemi.

Nejhojněji se vyskytuje na západním Českobudějovicku, v okolí Hluboké nad Vltavou, na Protivínsku, Třeboňsku a Táborsku. Nálezy ale pocházejí i z mírně chladnějších oblastí jako jsou Borovansko, Trhosvinensko a Novohradsko. Přinejmenším na Českobudějovicku ubývá, na některých lokalitách vymizel v důsledku nevhodného hospodaření, na jiných bez zjevné příčiny. Dříve patřil mezi houby, které bylo možné prodávat na trzích nebo do výkupu. Pro vzácný výskyt byl ale vyřazen a obchodovat se s ním již nesmí. Neměl by být sbírán ani pro kuchyňské účely, což se ale obvykle neděje (má silnou tendenci k červivění a tuhou, těžko stravitelnou dužninu).

Hřib horský (Butyriboletus subappendiculatus)
Červený seznam - ohrožený druh (EN)

ffff

Hřib královský (Butyriboletus regius)
Červený seznam - ohrožený druh (EN), Červená kniha - velmi ohrožený druh (V), zákonem chráněný

Tento teplomilný hřib, který v roce 1832 popsal přírodovědec Julius Vincenc Krombholz na základě nálezů z okolí Prahy, upoutá kombinací jasně růžového klobouku a žlutých rourek i žlutého jemně síťkovaného třeně. Dužnina houby je jasně žlutá a na řezu či otlacích nemodrá, maximálně se může objevit sotva znatelný nazelenalý nádech. Dříve býval v jižních Čechách hojnější, do roku 1985 byl zjištěn na více než 15 lokalitách, převážně hrázích rybníků. Poté téměř vymizel, po roce 1995 už byl pravidelně nacházen pouze na jediné lokalitě na pomezí Budějovicka a Třeboňska, v roce 2014 se (po třicetileté odmlce) objevil na druhé v okolí Českých Budějovic a roku 2017 (po 34 letech) na Hlubocku. Mnozí houbaři, kteří nám v poradně předávají nálezy „hřibu královského“, ve skutečnosti našli jinou houbu. Nejčastěji hřib přívěskatý (liší se hnědý kloboukem), hřib Le Galové (má červené nebo alespoň načervenalé rourky či třeň, dužnina na řezu modrá), hřib borový (nemá žlutý třeň ani žlutou dužninu, klobouk je maximálně hnědočervený, nikoli růžový) nebo hřib červený (drobná měkká houba vzhledu „babky“ se špinavě červeným kloboukem).

Pokud byste hřib královský našli, netrhejte ho - jde o chráněnou houbu. Máte-li možnost, plodnici co nejlépe vyfoťte, zakryjte (aby ji první kolemjdoucí neutrhnul) a fotografii s popisem lokality nám pošlete. V případě, že jste nevědomky houbu utrhli a donesli domů, nás prosím kontaktujte, nebo nám plodnici předejte v poradně pro houbaře.

Hřib kovář (Neoboletus luridiformis)

Nejznámnější z „modráků“ patří k nejrozšířenějším druhům, který najdeme od horských jehličnatých lesů až po dubové aleje v nížinách. Je poměrně barevně variabilní a byly popsány tzv. xanthoidní či semixanthoidní (odbarvené) variety, u kterých úplně nebo částečně chybí červené pigmenty a převládá žluté (hřib kovář varieta žlutý)  nebo oranžovožluté zbarvení (hřib kovář varieta odbarvený). Také existuje velmi vzácná varieta neměnný, která se vyznačuje barevně stálou dužninou, která na řezu nemodrá.

Hřib kovář patří k jedlým houbám, u kterých je možnost záměny za jedovatý druh velmi nízká. U některých houbařů obávaná záměna za hřib satan je bezpředmětná, satan má šedobílý (nikoli hnědý) klobouk, velmi bledou a slabě modrající dužninu (dužnina kováře je sytě žlutá a intenzivně modrající) a krom toho roste v teplých oblastech na vápenitém podloží pod listnáči, zatímco kovář je nejčastěji sbírán v horských a podhorských smrkových monokulturách. Přesto se někteří houbaři z důvodu pevné dužniny, která vyžaduje delší tepelné zpracování, kováři vyhýbají.

Hřib koloděj (Suillelus luridus)
podmínečně jedlý

Hřib koloděj poznáte podle barevných plodnic, na kterých dominují žluté a cihlově červené odstíny, dále podle třeně pokrytého síťkou a výrazného modrání na otlačených místech a na řezu. V jižních Čechách tuto houbu najdeme nejčastěji na návsích a v parcích, kde roste na udržovaných trávnících pod lipami nebo břízami. V přirozených lesích se vyskytuje spíše v oblastech s vápencovým podložím, které není v jižních Čechách běžné - tam roste zpravidla pod lískami, buky a snad i duby (v horských oblastech Slovenska s vápencovým podložím roste i ve smrkových monokulturách).

Zaměnit jej můžeme nejsnáze za podobný Boletus mendax, nově popsaný druh, který v rámci jižních Čech roste převážně na rybničních hrázích pod duby. Vyznačuje se o něco drobnějšími plodnicemi s tenčím třeněm a často spíš karmínovými až vínovými tóny. Dalším podobným druhem je hřib kovář, který mívá tmavší klobouk a především nemá třeň krytý síťkou. Vzácný hřib satan se liší bělavým kloboukem, mnohem jemnější síťkou na třeni a třeněm, který je na bázi obvykle silně ztloustlý a zarůžovělý.

Koloděj je jedlý, ale kvalitou nevyniká. Oproti hojnějšímu kováři má vláknitější („dřevnatý“) třeň a více trpí červivostí. Podle mnoha publikací je za syrova slabě jedovatý, takže je třeba delší tepelná úprava (minimálně 30 minut). Existuje studie z 80. let, podle které koloděj interaguje s alkoholem, takže se doporučuje před a po konzumaci pokrmů připravených z tého houby vynechat alkoholické nápoje.

Boletus mendax

fff

Hřib Le Galové (Rubroboletus legaliae)
Červený seznam - zranitelný druh (VU)

Jeden z nejvariabilnějších a nejbarevnějších hřibů, které můžeme v jižních Čechách potkat. Klobouk je zbarvený nejprve bělavě, později dostane krémový nádech a přechází do růžové. Póry bývají červenorůžové až oranžové, vzácněji se v dospělosti odbarvují do žluté (viz hřib Špinarův). Třeň může být téměř válcovitý, kyjovitý, méně často až satanovitě zavalitý. Třeň zpravidla kryje síťka, která je dobře patrná především v horní polovině. Zbarvení je velmi variabilní a závisí i na počasí, za suššího období převládají alespoň na bázi růžové odstíny, za vlhčího počasí se objevují spíše lososové, cihlové nebo naoranžovělé. Specifickým znakem je pach po polévkovém koření Maggi (libeček) někdy se zemitou příměsí, který se objevuje při zasychání.

Hřib Le Galové roste především na kyselých a neutrálních půdách pod duby, v jižních Čechách prakticky výlučně na hrázích rybníků. I tam se ale vyskytuje jen v nejteplejších oblastech, jako je severozápadní Budějovicko (jediná oblast se souvislejším výskytem v regionu), Lomnickolužnicko a několik izolovaných lokalit na Třeboňsku a Táborsku.

Houbaři jej obvykle pokládají za hřib satan (plodnice s bílým kloboukem), případně hřib královský (plodnice s růžovým kloboukem). Setkali jsme se i s případem, kde jej nálezce považoval za hřib kovář. Taková záměna může být nebezpečná; i když na míru jedovatosti tohoto druhu existují různé názory, byly popsány případy, kdy konzumace vyvolala podobnou otravu, jakou působí hřib satan, jen s lehčím průběhem. Kovář má vždy klobouk zbarvený v odstínech hnědé, nikdy ne bíle ani růžově, třeň nikdy nekryje síťka. 

Hřib Špinarův (Boletus legaliae f. spinarii)
vzácný

ddd

Hřib nachový (Rubroboletus rhodoxanthus)
Červený seznam - kriticky ohrožený druh (CR), navržený k ochraně, jedovatý

Tato velmi vzácná houba je v jižních Čechách známa doposud pouze z jediné lokality - hráze rybníka na Českobudějovicku. Vyznačuje se bílým, bělavým nebo zarůžovělým kloboukem, soudečkovitým třeněm, který kryje ostře vystupující síťka a nachově zbarvenými póry. Dužnina je více-méně žlutá a na řezu středně nebo alespoň mírně modrá. Hřib nachový roste pod duby, drtivá většina tuzemských lokalit se nachází na vápencovém podloží. Působí podobné otravy jako hřib satan. Nejspolehlivější prevencí otrav těmito a dalšími jedovatými hřiby je proto vynechání všech druhů s bělavým nebo růžovým kloboukem a kvalitní tepelná úprava pokrmu.

Rozlišení od velmi podobného hřibu Le Galové může být obtížné. Hřib nachový nevykazuje aroma po Maggi, ale dospělé zavadající plodnice mají spíš zvláštní medově-ovocné aroma, které ale nemusí být vysloveně příjemné. Dále se liší ostře vystupující síťkou (která u dospělých plodnic sahá až k bázi třeně) a sytě nachově zbarvenými póry. Případné nálezy nám prosím hlaste e-mailem (pokud možno s fotodokumentací) nebo prostřednictvím poradny pro houbaře.

Hřib satan (Rubroboletus satanas)
Červený seznam - zranitelný druh (VU), navržený k ochraně, jedovatý

Satan je silně vápnomilný druh. Protože v jižních Čechách není příliš lokalit s vápencovým podložím, nacházíme jej jen velmi ojediněle. Pravidelně se objevuje v okolí Českého Krumlova, pár ojedinělých nálezů pochází z okolí Hluboké nad Vltavou a jeden historický z bývalého vápencového lomu na Bechyňsku. V některých krajích nazývají houbaři „satanem“ hřib žlučník, což je zcela jiná - hořká, ale neškodná - houba. Za většinou případů, kdy se nálezce domnívá, že našel hřib satan - obvykle na hrázi rybníku - stojí jiný blízce příbuzný druh, hřib Le Galové. Oproti němu je satan mohutnější, mívá na bázi ztloustlý břichatý třeň. Specifickým znakem, který se projevuje zvláště u starších nebo zavadajících plodnic, je zvláštní pach, který bývá připodobňován ke zkaženému zelí, zpoceným nohám nebo hnijícímu masu.

Hřib satan je považovaný za nejjedovatější z hřibů rostoucích v České republice. K otravě stačí nepatrný kousek syrové dužniny, popsané byly i případy, kdy k lehčí otravě došlo po rozkousání a vyplivnutí malé části plodnice, případně z výparů v uzavřených prostorech. Otravy se projevují několik desítek minut až několik hodin po požití houby. Provází je mnohahodinové zvracení, které působí extrémní vysílení a dehydrataci. Nejsou však smrtelné. Většina houbařských publikací uvádí, že lze jedovatost odstranit kvalitním tepelným zpracováním. Byly však publikovány i případy, kdy k otravě došlo i po konzumaci plodnic vařených déle než 30 minut. Je možné, že citlivost na obsažený jed (bolesatin) je individuální. Podle novějších analýz obsahuje satan i stopová množství dalších jedů, které se varem nerozkládají, takže houbu v žádném případě nelze doporučit ke konzumaci.

Případné nálezy nám prosím hlaste e-mailem nebo prostřednictvím poradny pro houbaře.

Hřib rudonachový (Imperator rhodopurpureus)
Červený seznam - kriticky ohrožený druh (CR), navržený k ochraně

Hřib rudonachový patří k nejvzácnějším hřibům jihočeské mykoflóry. Spolehlivě je doložený pouze ze tří lokalit - hrází rybníků, kde roste v mykorhize s duby. V současnosti se vyskytuje již jen na dvou z nich - na jedné přestal růst po nevhodném zásahu - vyřezání porostu. Ze zbývajících lokalit leží jedna na Táborsku a druhá v CHKO Třeboňsko. 

Typickým znakem je bělorůžový až purpurově zbarvený klobouk se zprvu matným (ojíněným), později lesklým povrchem. Nikdy však není vláknitý. Okraj klobouku mladých plodnic bývá podvinutý. Rourky má zbarvené v odstínech červené. Třeň kryje poměrně jemná oranžová, cihlová až krvavě červená síťka na světejším, obvyle žlutém, podkladu. Houba má velmi pevnou těžkou dužninu, která při sebemenším porušení modrá ve velmi tmavých odstínech. Hřib rudonachový tvoří tzv. xanthoidní formu nazývanou hřib žlutonachový. Ta se liší absencí červených barviv, takže je zbarvena převážně ve žlutých odstínech (na snímku níže vpravo).

Hřib plavý (Hemileccinum impolitum)
Červený seznam - téměř ohrožený druh (NT), nejedlý

Hřib plavý může vytvářet velmi mohutné plodnice, které svojí masitostí přímo vybízejí ke sběru. Konzumaci tohoto druhu ale nelze doporučit - jednak patří k vzácnějším houbám a jednak jeho dužnina páchne chemicky - po karbolu či jodoformu. Byly popsány i slabší otravy způsobené touto houbou. „Plaváka“ poznáme podle šedobéžově zbarveného klobouku s plstnatým povrchem, živě žlutých rourek a třeně, který nekryje síťka, ale drobné šupinky - podobně jako u kozáků. Třeň mladých plodnic bývá žlutý, později odspodu šedne. Žlutou a šedou zónu často odděluje začervenalý pruh. Dužnina je žlutá, na řezu nemodrá, pouze rourky starých plodnic mohou na otlaku dostat lehce zelený nádech. Roste pod duby, většinou na hrázích rybníků, ale i v příkopech nebo podél potoků. V jižních Čechách se vyskytuje v nižších polohách, nejhojněji na Českobudějovicku, Netolicku a Vodňansku, méně často na Třeboňsku a Táborsku. Jižně od Českých Budějovic téměř chybí.

Hřib skvrnitý (Hemileccinum depilatum)
Červený seznam - zranitelný druh (VU)

ddd

Hřib pružný (Aureoboletus gentilis)
Červený seznam - zranitelný druh (VU)

Středně teplomilný druh rostoucí v mykorhize s duby. V jižních Čechách se vyskytuje roztroušeně, jeho výskyt kopíruje rybniční oblasti - drtivá většina nálezů pochází z hrází. Nálezy z lesů jsou vzácné. Přestože jde o teplomilný druh, roste spíše v polostínu až stínu, na chráněných místech, v závětří. Vyskytuje se spíše koncem sezóny: v září, začátkem října, v příznivých letech až do poloviny listopadu. V červenci a první polovině srpna se roste jen po vydatnějších deštích. Nálezů z posledních let není mnoho, takže lze připustit, že plodících lokalit ubývá. Tento druh nesnáší prosvětlování a vyřezávání podrostových dřevin na hrázích - po podobných zásazích většinou na lokalitě přestává růst.

Hřib pružný zaujme na první pohled zajímavým zbarvením. Klobouk bývá zbarvený v krémových, pleťových až bledě-masových odstínech. Povrch je hladký, za mokra slizký. Rourky i póry mají jasně žlutou barvu, která přechází i třeň, přinejmenším jeho svrchní část. Spodní partie mohou mít bledě oranžový nádech. Houby je celkově snadno poznatelná podle typických barev, poměrně pružné konzistence, barevně neměnné dužniny a často válcovitého tenkého třeně. Houba je tvarově a barevně poměrně málo variabilní - jen vzácněji je možné narazit na exempláře se ztloustlým třeněm, hrubou síťkou v horní části třeně nebo živějším růžovooranžovým zbarvením (exempláře na snímku vpravo).

Hřib moravský (Aureoboletus moravicus)
Červený seznam - kriticky ohrožený (CR), Červená kniha - kriticky ohrožený (E), zákonem chráněný

ddd

Hřib rubínový (Chalciporus rubinus)
Červený seznam - ohrožený druh (EN), Červená kniha - ohrožený druh (R)

Drobný, svrchu nenápadně plavě rezavobéžový hřib, zaujme netypickou malinově růžovou barvou třeně a pórů. Při zohlednění růžového zbarvení a barevně neměnné dužniny je prakticky nezaměnitelný. Patří k nejvzácnějším druhům, které se vyskytují na jihočeských hrázích, ale v posledních letech se našlo několik nových lokalit, takže lze říct, že se v rámci regionu šíří. Zda je tento druh jedlý, není s ohledem na jeho minimální rozšíření známé. Jeho dužnina má ale nepříjemně kyselou chuť, takže se ke kuchyňskému využití nehodí - jako druh vedený v Červeném seznamu i Červené knize by měl být chráněn. Biomolekulární analýzy prováděné v posledních letech potvrdily příbuznost s druhy jako hřib dřevožijný a hřib peprný, které jsou patrně parazitické (první napadá podhoubí „choroše“ hnědáku Schweinitzova, druhý podhoubí muchomůrky červené). Lze předpokládat, že i hřib rubínový bude parazitovat na některé z vyšších hub. Za jednoho z možných kandidátů lze považovat hřib plavý (Hemileccinum impolitum), na jehož společný výskyt s hřibem rubínovým upozornil již český mykolog Jan Macků starší.

Hřib modračka (Cyanoboletus pulverulentus)
nehojný

Tuto drobnou houbu o proporcích větší „babky“ najdeme nejčastěji pod lipami - na návsích, v parcích, na sekaných trávnících, někdy i na hrázích rybníků. Méně často v lese pod duby nebo smrky. Jejím přirozeným stanovištěm jsou ale podhorské bučiny. Modračku poznáme nejsnáze podle okamžitého a velmi intenzivního modrání, které se objevuje prakticky ihned po doteku. Klobouk bývá ojíněný, obvykle zbarvený žlutohnědě, vzácněji růžově. Stejnou barvu jako klobouk má i báze třeně, zatímco horní polovina je žlutá. Často se stává, že houbaře odradí velmi intenzivní modrání a sebrané očištěné houby v lese zahodí. Otravy se ale není třeba bát, houba je jedlá - systematicky se ale sbírat nedá, objevuje se málo, nepravidelně a spíše ve vlhčích letech.

Ve starší literatuře bývá uváděný pod názvy hřib lipový, hřib sadní nebo hřib zahradní.