Enomologie

Publikace kurátora sbírky

Entomologická podsbírka ZE (zoologie bezobratlých – zoologia evertebrata)

Podsbírka obsahuje různorodý materiál sestávající z více než 350 000 kusů řádně evidovaných sbírkových předmětů. Drtivá většina sbírkového materiálu je preparovaná klasicky "na sucho". Jedná se především o zástupce hmyzích řádů motýlů (Lepidoptera) a brouků (Coleoptera). Méně početně jsou pak zastoupeny ostatní řády hmyzu jako jsou především blanokřídlí (Hymenoptera), dvoukřídlí (Diptera), polokřídlí (Hemiptera) a vážky (Odonata). Částečně jsou také zastoupeny i ostatní skupiny bezobratlých jako jsou schránky měkkýšů (Mollusca) či korálnatců (Anthozoa) a houbovců (Porifera). Část sbírkových předmětů je preparována a fixována formou tekutinových preparátů. Tyto převážně představují hromadné vzorky zooplanktonu, které vytvořil bývalý kurátor RNDr. Stanislav Ošmera a několik historických didaktických pomůcek, demonstrujících ontogenetický vývoj bezobratlých.

Jako první je v souvislosti se sbírkou Jihočeského muzea v Českých Budějovicích, resp. tehdejšího Městského muzea, zmíněn soubor mořských bezobratlých zastoupený převážně korály a lasturami a ulitami měkkýšů, darovaný muzeu „c. k. plukovníkem panem Josefem Skerlem ze Schmiedheimu“. Nedlouho poté byla podsbírka obohacena o další soubor mořských bezobratlých, který muzeu daroval Dr. Emil Holub při příležitosti jeho přednášky konané v Českých Budějovicích 12. 2. 1881. Tento soubor je však v současné době torzem, jelikož část daru Dr. Holuba byla v roce 1970 převedena do Národního muzea v Praze (č. j. 433/70).

První dochované kolekce hmyzu (motýli, blanokřídlí, dvoukřídlí, ploštice) sestavil na konci dvacátých a ve třicátých letech dvacátého století gymnaziální profesor Leontin Baťa, tehdy jako "správce" přírodovědných sbírek pod patronací právě ustanovené Vlastivědné společnosti jihočeské. Následně byl fond postupně obohacován sbírkami hmyzu, resp. sbírkami motýlů, brouků a v menší míře pak i sbírkami hmyzu blanokřídlého a dvoukřídlého, od soukromých sběratelů. Mezi významné akvizice patří sbírky brouků Alfréda Keila, Josefa Havlíčka, Jiřího Niedla, Vladimíra Kořenského a Vladimíra Karase, sbírky motýlů Bohumila Zavadila, Františka Neumanna, Jiřího Ebenhöha, Miloslava Samce, Vlastislava Mikeše a Antonína Popadiče a sbírky blanokřídlých Josefa Kubičky, Jaroslava Kaislera a především Jiřího Niedla. Všechny autorské sbírky jsou zachovány v původním uspořádání.

Podsbírka byla budována a rozšiřována i vlastní činností příslušných kurátorů, především L. Bati viz výše, S. Ošmery a Zdeňka Kletečky. Posláním kurátora je především správa svěřené podsbírky a získávání nových akvizic, ale i dokumentační práce v terénu spojená se sběrem dokladového materiálu a jeho následnou preparací a katalogizací. Nedílnou součástí náplně jeho práce je i podíl na výstavních a expozičních aktivitách muzea a vlastní badatelská a publikační činnost. Významný rozvoj entomologické části podsbírky, patrný ve výrazném navýšení sbírkového fondu, pak nastal za působení Z. Kletečky. Znatelný útlum činnosti a rozvoje lze vymezit obdobím s absencí specialisty na pozici kurátora v letech 1974–1991, tj. po odchodu S. Ošmery až do nástupu Z. Kletečky. V tomto období v muzeu částečně vypomáhali i amatérští entomologové – sběratelé, např. Ing. arch. František Neumann, který přispěl rozsáhlou kolekcí motýlů nebo Vladimír Kořenský, který uspořádal část tehdejší sbírky brouků do modernějších entomologických krabic.

Hodnotnou součástí sbírkového fondu je i typový materiál. V podsbírce je zastoupen 14 preparáty brouků: 10 Paratypů bylo získáno se sbírkou Vladimíra Karase (střevlík Leistus kucerai, kovařík Cidnopus platiai, dva rušníci Anthrenus olgae, hrotař Mordellistena karasi, mandelinky Oreina (Chrysochloa) cacaliae ssp. senecionis f. cyaneoviridis a Oreina (Chrysochloa) cacaliae ssp. marani, větevníček Urodon orientalis, nosatec Plinthus illotus ssp. diversesculptus, potemník Laena safraneki). Dále 1 Paratypus kovaříka rodu Cardiophorus zastoupený ve sbírce Z. Kletečky a pojmenovaný eponymem „kleteckai“. Holotypus puchýřníka Mylabris (Mylabris) snizeki a 2 Paratypi puchýřníků M. snizeki a Diaphorocera neglecta doplnil současný kurátor vlastní badatelskou činností. Dále je ve sbírce zastoupen i typový materiál barevných aberací tesaříků popsaných J. Niedlem.