Hledejte v jižních Čechách…

Cortinarius crassus – pavučinec tlustomasý (ČS: EN)

Druh tvořící ektomykorhizy se smrkem, vyskytující se v lesích na kyselých podložích, především ve vlhčích porostech ve vyšších polohách. Plodnice se objevují zejména v létě (již od července), řidčeji na podzim.

Klobouk je až 10 cm široký, v mládí polokulovitý, pak vyklenutý, nakonec plochý, někdy mírně vmáčklý. Okraj dlouho podvinutý, v mládí spojený se třeněm jemnými bílými vlákny pavučinky Pokožka klobouku plstnatá, bledě žlutohnědá, naryšavěle okrová až červenavě hnědá, v mládí bělavě ojíněná, v dospělosti často živěji čárkovitě skvrnitá, ± suchá. Lupeny husté, nízké, v mládí bělavé s pleťovým nádechem, v dospělosti rezavohnědé od uvolňujících se dozrálých výtrusů. Třeň až 10 cm dlouhý a 3 cm široký, v mládí břichatý, později ± válcovitý, často krátce vřetenovitě kořenující, bílý až bělavý, pod nevýrazným páskem s bílými vlákny vela patrnými na bělavém podkladu, stářím od báze hnědnoucí. Dužnina bělavá, vodnatě hnědavě mramorovaná. Vůně nenápadná, chuť mírná.

V jižních Čechách je znám ze Šumavy, Novohradských hor a jejich podhůří, ale také ze dvou lokalit na Táborsku. Vyskytuje se tam v citlivě obhospodařovaných hospodářských lesích s příznivým vodním režimem –mechatých smrčinách, smrko-borových lesích, popř. smíšených lesích se smrkem.

Cortinarius cyanites – pavučinec modravý (ČS: EN)

Ektomykorhizní symbiont smrku, buku, ale pravděpodobně také některých jiných, jehličnatých i listnatých dřevin. Vyskytuje se především ve vyšších polohách, preferuje vlhčí vápnité a humózní půdy. Plodnice se objevují od pozdního jara až do podzimu.

Klobouk je až 10 cm široký, v mládí polokulovitý, v dospělosti ploše klenutý. Okraj klobouku v mládí podvinutý a spojeným se třeněm bělavými vlákny pavučinky. Pokožka klobouku v mládí kovově šedofialová, později šedohnědavá, někdy s olivovým nádechem (zejména na okraji), na temeni v dospělosti špinavě rezavohnědá, hnědavě vrostle vláknitá, v mládí lepkavá, brzy suchá, při okraji s šedavými útržky vela. Lupeny husté, v mládí temně modrofialové, později hnědofialové, v dospělosti rezavohnědé od uvolňujících se dozrálých výtrusů. Třeň až 10 cm dlouhý a 2,5 cm široký, kyjovitý, s řepovitou, až 5 cm širokou hlízou, nahoře bledofialový, pod vystouplým páskem šedavě modrofialový s šedavými až šedoolivovými pásky vela, poraněním vínově červenající. Bazální plsť bledě modrá. Dužnina bledě fialová, na řezu růžově červenající. Vůně nenápadná, chuť mírná.

V České republice se vyskytuje zejména v karpatských pohořích na flyšovém podloží. Znám je také z Českomoravské vrchoviny. V jižních Čechách byl nalezen v podhůří Šumavy ve smrčině na vápencovém podloží.

Russula violacea Quél. – holubinka fialová (ČS: NT)

Ektomykorhizní symbiont dubů a habru, snad i jiných listnatých dřevin. Vyskytuje se v listnatých lesích i mimo les na světlých místech, především v nižších polohách. Preferuje vápnité půdy. Plodnice se objevují v létě a začátkem podzimu.

Klobouk je až 6 cm široký, v mládí vyklenutý, pak plochý a uprostřed široce vmáčklý, s okrajem zaobleným, v dospělosti uzlinatě brázditým. Pokožka klobouku fialová, uprostřed často olivově nebo šedavě zelená, za deštivého počasí ± celá zelená, za vlhka lepkavá, lesklá, snadno slupitelná. Lupeny v mládí bílé, později krémové. Výtrusný prach bledě krémový. Třeň až 6 cm dlouhý a 1,2 cm široký, válcovitý až vřetenovitý, bílý, od báze nabíhající do špinavě žlutookrové. Dužnina brzy křehká, bílá, místy žloutnoucí až hnědnoucí. Vůně nakysle ovocná, chuť výrazně palčivá.

V České republice je známa zejména z okolí Brna a z Českého krasu. V jižních Čechách byla nalezena na Táborsku, Českokrumlovsku a Prachaticku.

Suillellus queletii Schulzer – hřib Quéletův (ČS: VU)

Teplomilný druh tvořící ektomykorhizy s duby, možná i s jinými listnatými dřevinami. Vyskytuje se v teplých listnatých lesích i mimo les v nižších polohách na vápnitých půdách. Plodnice se objevují od druhé poloviny jara až do začátku podzimu.

Klobouk je až 12 cm široký, v mládí polokulovitý, později klenutý, ve stáří až poduškovitý, s okrajem v mládí podehnutým. Pokožka klobouku okrově, oranžově, načervenale nebo olivově hnědá, zprvu plstnatá, otlačením tmavnoucí. Rourky až 20 mm vysoké, zúženě připojené ke třeni, v mládí žluté, v dospělosti žlutoolivové, na řezu modrající, póry drobné, v mládí žluté, pak oranžově červené (při okraji klobouku zpravidla trvale žluté), otlačením modrající. Třeň až 15 cm dlouhý a 3,5 cm široký, v mládí břichatý, v dospělosti kyjovitý až válcovitý, nahoře živě žlutý, níže bledožlutý, na bázi špinavě červený, zrnitě vločkatý, otlačením modrající. Dužnina bledožlutá, nad rourkami a v horní části třeně živě žlutá, v bázi třeně vínová, na řezu ihned modrající. Vůně slabě ovocná, chuť mírná.

V České republice se vyskytuje především v teplých listnatých lesích jižní a jihovýchodní Moravy a Polabí. V jižních Čechách byl nalezen v parku na Dačicku.

Cantharellopsis prescotii – kalichovka bělavá (ČS: EN)
Syn.: Gerronema albidum

Saprotrofní druh vyskytující se ve světlých lesích i mimo les, zpravidla na travnatých místech a v porostech nízkých mechů. Preferuje teplejší stanoviště a bazická podloží.

Klobouk je až 2,5 cm široký, tenkomasý, zprvu klenutý, brzy uprostřed prohloubený a v dospělosti zpravidla nálevkovitý se zprohýbaným, nerýhovaným okrajem. Pokožka klobouku matná, jemně plstnatá, suchá, v mládí bílá až bělavá, posléze krémová, pleťová až narezavěle okrová. Lupeny husté, tenké, nízké, dlouze sbíhající na třeň, ± vidlené, obvykle hojně příčně spojované, v mládí bílé, později krémové. Třeň až 4 cm dlouhý, nanejvýš 0,2 cm široký, bílý až bělavý, jemně plstnatý. Dužnina tenká, pružná, houževnatá. Vůně nenápadná, chuť mírná.

V České republice se vyskytuje v teplých oblastech (jižní Morava, Český kras). V jižních Čechách byla nalezena na dvou lokalitách na Českokrumlovsku.

K realizaci této stránky svými obrázky hub laskavě přispěli: Michal Graca, Jozef Hlásek, Martin Kříž, Tomáš Papoušek, Jiří Souček, Pavel Špinar. Jméno autora se zobrazí po najetí kurzoru na snímek.