Právě rostou: leden 2018

Teploty nad nulou a dostatek srážek přejí řadě druhů, nejen typicky zimních.

Letošní zima je prozatím nadprůměrně teplá, a tak se můžeme setkávat jak s typickými zimními houbami, tak s druhy časně jarními nebo pozdně podzimními.

jehnědka olšová (Ciboria amentacea)

ohnivec rakouský (Sarcoscypha austriaca)

korovitka vakovitá (Diatrype bullata)

Jehnědka olšová (Ciboria amentacea), která se obvykle na jihočeských lokalitách začíná objevovat až s přelomem února a března, letos vyrazila již v lednu. S ohledem na časnější dobu výskytu by mohla být zaměněna za podobnou jehnědku lískovou (Ciboria coryli). Počasí přeje ohnivcům, plodnice ohnivce rakouského (Sarcoscypha austriaca) mají oproti minulému roku také zhruba měsíc náskok, několikacentimetrových rozměrů většinou dosahují až na přelomu února a března. Opadané listy odhalí odumřelé větve, na kterých lze pozorovat řadu pyrenomycetů. Vyobrazená korovitka vakovitá (Diatrype bullata) se vyznačuje oblými široce připojenými nízce bochníčkovitými stromaty. Roste většinou na odumřelých vrbových větvích.

penízovka sametonohá (Flammulina velutipes)

strmělka přehrnutá (Paralepista flaccida)

strmělka číškovitá (Pseudoclitocybe cyathiformis)

Zatímco penízovka sametonohá (Flammulina velutipes) bývá považována za typickou zimní houbu a strmělka číškovitá roste většinou v pozdním podzimu nebo začátkem jara, pro strmělku přehrnutou (Paralepista flaccida) je lednová fruktifikace poměrně netypickým jevem, alespoň v našem regionu.

bránovitec jedlový (Trichaptum abietinum)

outkovka vonná (Trametes suaveolens)

ucho Jidášovo (Auricularia auricula-judae)

Na větvích jehličnanů můžete najít krásně fialové povlaky, které mohou vybíhat v kloboučky. Může jít o jeden z bránovitců. Vyobrazený bránovitec jedlový (Trichaptum abietinum) roste nejčastěji na smrku a jeho hymenofor je rourkovitý. Podobný bránovitec hnědofialový (Trichaptum fuscoviolaceum) preferuje borovici a liší se potrhaným, až lištovitým hymenoforem. Na vrbových pařezech můžete najít bokem přirostlé bělavé klobouky. Spodní stranu pokrývají rourky, vrchní je krátce štětinkatá. Pokud nejsou příliš staré, voní anýzem. Jde o outkovku vonnou (Trametes suaveolens), která letos roste opravdu hojně. I ucho Jidášovo (Auricularia auricula-judae) tvoří čerstvé plodnice, i když ne zrovna masově.

černorosol chrupavčitý (Exidia cartilaginea)

černorosol bukový (Exidia glandulosa)

černorosol uťatý (Exidia truncata)

Daří se řadě černorosolů. Pouze na větvích lip u nás roste světlý černorosol chrupavčitý (Exidia cartilaginea), kterému se nejlépe daří v hlubokých údolích řek a potoků, kde má stabilně vlhké a chladné klima. Na dřevu celé řady listnáčů najdete téměř černé mozkovité plodnice černorosolu bukového (Exidia glandulosa). Větší plus mínus nálevkovité a zvenku matné plodnice tvoří černorosol uťatý, který je v substrátu o málo vybíravější, najdete ho většinou na dubu, habru nebo lísce. Často však v doprovodu předchozího.

fotografie: J. Janda, J. Souček (autora zobrazíte najetím kurzoru na snímek)